II. Trhliny v kremelském matrixu
Řekli: „Děkujeme.“ Byli v Moskvě noví a nevyznali se. Okružní silnice dokázaly člověka zmást, mohli jste po nich jezdit pořád dokola celé hodiny, a nevědět, kde odbočit. A Jana se opět přistihla, jak se snaží dokázat řidičům, těm klukům z venkova, že není zločinec. Snažila se ten pocit ovládnout – co záleží na tom, co si oni myslí? Ale záleželo na tom. Protože se potřebovala nějak udržet u toho života, který žila včera. Ještě včera, a mizel. Věznici uslyšela, ještě než ji uviděla. Otevírání trojích železných vrat. Otevírání masivních zámků a západek. Otáčení velikého stroje. Pak anton naplnilo jasné magneziové světlo, které ji oslnilo. Bylo slyšet psy, mnoho psů, jejich vrčení, vytí a štěkání a škrábání na stěny antonu. A zápach. Zápach věznice. Zatuchlost a vlhko a cigarety. Na ten zápach nikdy nezapomene.
Po celou tu dobu, co natáčím Janin příběh, si říkám: Dovolí mi to TNT odvysílat? Poslední dobou mi říkají, že toho chtějí víc o nových ruských ženách, samostatných, nezávislých. Dost už o zlatokopkách. Teď je na startu nová generace. A Jana naplňovala všechny požadované charakteristiky. Byla vysoká, silná a s ohnivými vlasy. V TNT říkali, že chtějí víc dramatu, a toho měl Janin příběh vrchovatě. A byla to taky love story. Když jsem jim příběh nabízel, tak jsem ten aspekt love story hodně vyzdvihoval. Ale co to ostatní? Kolik mi toho může projít? Neoprávněné zatčení – snad. Záleží na tom, jak to pojmu… Vykoupení z věznice Shawshank? Byl to paradox – TNT chtěla nacházet nové hrdiny. Získat si novou (lukrativní) střední třídu (a servírovat jí inzerci). Ale TNT se nemohla dotknout politiky. A to se v určitém bodě střetne.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224182