Moje všechno (Ukázka, strana 99)

Hana zamrká. „To mě nenapadlo.“ Nickovi zazvoní BlackBerry a hned je z něj zase právník. „Tak dobře.

Budu muset jít. Jako u zubaře nemůžu být věčně.“ „Měj se, Nicku.“ Hana vstává. „Budeš za ním dál chodit, viď?“ „Jistěže.“ Oči mu sklouznou k telefonu a pak stranou. „To víš, že budu. I kdybysme měli sedět na gauči a čučet na pitomý Spurs.“ Hana se usměje. „Jo, hlavně když se to nechce po mně.“ Doprovodí ho ke dveřím, a když za ním zavírá, mezi hromádkou účtů, které jim přistály na rohožce, všimne si malé hnědé obálky.

Zvedne je všechny a položí na kuchyňský stůl, sedne si a tu hnědou otevře. Přečte si dopis a něco se v ní zachvěje. Organizace Učitelé světa vzala na vědomí skutečnost, že se k nim nemůže připojit a zahájit vý‑ uku dětí v Tanzanii.

Pohladí papír, pak na vteřinku zavírá oči a představuje si, co mohlo být. „Co to máš?“ Julie se objevila vedle ní. „Páni.“ Hana strčí dopis do kapsy. „Odkud ses vyloupla? Máš tady někde tajný dveře?“ „Ne.“ Julie hrábne po kabelce. „Jen conversky.“ Podívá se dolů na svoje jasně růžové tenisky. „Chystáš se ven?“ „Jo.“ Julie přikývne. „Tom byl na velký a dostala jsem ho zpátky na gauč, takže –“ Hana zvedá ruku. „Fajn. To mi stačí.“ „Proč?“ Julie zamrká. „Snad víš, že budeš tyhle věci muset dělat taky, ne?“ „Ano.“ Hana si uvědomuje, že v tomhle směru sdílí Tomovy pocity. „To ale ještě neznamená, že na to chci už dopředu myslet.“ „Tak jo, tak jo, klídek.“ Julie obrací oči v sloup. „Asi by sis měla začít zvykat. Teď ho máš doma. Nonstop. Denně.“ Hana na to nechce myslet. „Já se snažím, Jules.“ Julie sáhne na věšák v předsíni pro svou džínovou bundu. „Tak zatím.“ Je venku ze dveří dřív, než má Hana čas si uvědomit, že džínová bun‑ da, co měla Julie v ruce, byla vlastně její.

Jde do obýváku a vidí, že Tom leží na gauči, oči zavřené. Už se chystá vykrást se po špičkách ven, když se jeho oči se zachvěním otevřou. „Přijdeš si ke mně sednout? Pokud se nechystáš ven?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224170

„Ne, nechystám se ven, Tome.“ „Určitě?“ Vidí v jeho očích strach. „Nechceš se s někým vidět?“ „Ne –“ „S někým z práce?“ Oči vytřeštěné. „Ne. Vážně ne.“ Chce ho ujistit, přejde rychle po koberci k němu, nešikovně mu zvedne nohy a vklouzne pod ně. Je teplý. Těžký. Vzpo‑ mene si na večer, kdy spolu byli na tomhle gauči naposledy. Na večer, který začal romanticky a skončil nenávistně. Hádka začala něčím do‑ cela neškodným, pak ale vstoupila na důvěrně známou půdu. Tom ji nazval sobeckým snílkem. Ona jeho kreténem. Večer skončil o půlnoci palčivou opilostí a vzájemným obviňováním nad mísou brambůrků. „Tak prima.“ Je v polospánku. „Dávají něco?“ Hana sahá po ovladači a zapíná obrovskou televizi, na jejíž koupi Tom vloni trval. Je skoro stejně velká jako jejich zahrada. Přepíná mezi kanály a začíná panikařit, když vidí, že jeden program za druhým uka‑ zuje zdravé lidi, co běhají, hrají fotbal nebo se vrhají z vrcholků hor.

Vypíná ji. „Není tam nic, na co bych chtěla koukat.“ „Blbost.“ Překvapí ji úsměvem. „Ty přece miluješ všechny ty akční adrenalinový věci o cestování.“ „Ne.“ Zavrtí hlavou. „Jsi hrozně špatná lhářka.“ Kdyby jen věděl.

Zvednutím rukou se vzdává. „Ano. To jsem.“ Obklopí je ticho. Jeho dech se prohlubuje a Hana má za to, že usnul.

Tom se zavrtí. „Nechtěla bys mi číst?“ „Jasně.“ Podívá se na hromadu knih a časopisů na stolku vedle gau‑ če. „Na co máš náladu?“ „Je mi to jedno.“ „Vážně? Normálně dostáváš kopřivku, když se k nějakému románu přiblížíš na míň než deset metrů.“ „Lhářko.“ Podloží si hlavu polštářem, aby měl větší pohodlí. „V Tu‑ recku jsem přečetl aspoň dva thrillery.“ „Před rokem?“ „Jo.“ Přikývne. „Vidíš? Nejsem žádný ignorant.“ „Tak teda jo.“ Hana sáhne po nejnovější Sadie Frostové. „Tak zku‑ síme tohle.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224170

„Super. Nemůžu se dočkat.“ Znovu zavírá oči, natáhne se a bere ji za ruku.

Hana začíná číst.

Tom usne dřív, než dočte druhou stránku. Hana zůstává na gauči, obrací stránku za stránkou, až pod vahou jeho nohou necítí ty svoje.

Potom se vyvlíkne, stoupne si k oknu a zírá do prosluněné zahrady.

Tohle je teprve první den. Z mnoha. A už teď si připadá v pasti.

Vytáhne z kapsy dopis od Učitelů světa, nese ho nahoru a strká do krabice od bot na dně skříně.

Co kdyby.

Zapalovač s vlajkou Září 2007

„Opravdu víš jistě, že neděláš chybu, Hano?“ Tom viděl Haninu grimasu schovanou za jídelním lístkem v lami‑ nátové fólii, který držela v rukou. Pomalu vydechla a teprve potom od‑ pověděla. „Ano, mami.“ Sklopila jídelní lístek a položila ho na leštěné hnědé dřevo stolu. Nehty měla okousané do krve. Reakce na mámu. Mezi dal‑ ší příznaky patřil soustředěný útok na stánek se sladkostmi na nádraží Paddington a řetězové kouření celou dlouhou cestu až sem. „Opravdu vím naprosto jistě, že nedělám chybu, mami.“ Hlas jí stoupal a dostával se do nezvykle sarkastické polohy. „Budeš se di‑ vit, ale opravdu jsem si během vyplňování desetistránkové žádosti a třech zabijáckých pohovorů našla chvilku času na přemýšlení.“ Za‑ mračila se. „A mimochodem, díky za všechny gratulace. Vážně je skvělý vědět, že za mnou stojíš.“ Zadívala se na svou prázdnou skleničku od vína se zjevným přáním, aby byla plná.

Její máma se předklonila a propletla si prsty. Přitom, jak svou dceru zkoumala, Tom zahlédl chvilkový mrak pochybností, který se přehnal přes výraz sebevědomí v její tváři. Mrak byl rychle odehnán a nahra‑ zen Jenny Milesovou, účetní. Mikádo na její hlavě vypadalo, jako kdy‑ by zvítězilo v souboji s vichřicí desátého stupně, a zlaté knoflíky její 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224170