Také v Moskvě Jitku vnímali jako talentovanou herečku, o čemž ostatně svědčí i angažmá v několika filmech
a když jsme šli po letišti, tak ti úplně z nejnižších kast, kteří tam uklízeli, si na mě ukazovali a smáli se. Ale nikdo mi neřekl, co a jak. Dozvěděla jsem se to až ke konci pobytu – že krátké sukně u nich nosí jen kurvy. Ukázali mi uličky, kde se před váděly prostitutky v takových kójích a všechny v krátkých sukničkách. Kdybych šla nahoře bez, tak by to nebylo tak hrozné, jako když jsem se tam procházela v krátké sukni.“
Na festivalech bývaly také bohaté doprovodné programy
To jsou však zvyklosti, na které by měli evropské hosty upozornit místní hostitelé. Dnes v době internetu a „googlování“ nám připadá samozřejmé, že si cestovatel před odjezdem do příslušné země zjistí vše, co potřebuje. Ještě před půl stoletím se však lidé vyjíždějící například služebně do zahraničí mohli spoléhat pouze sami na sebe a na to, že je někdo na cestu do neobvyklé destinace připraví.To měli na starosti pracovníci speciálních oddělení, která zajišťovala v jednotlivých podnicích zahraniční cesty pro své zaměstnance, a na místě pobytu potom především pracovníci tamějších ambasád a obchodní delegáti. V případě Jitčiny cesty do Indie to zřejmě nezafungovalo.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223950