* „Vždyť jsem to mohl udělat já,“ řekl Dooley s pohledem na stovky miniaturních světélek natažených v korunách starých javorů a v zimostrázu. „Měla jsi mě na to zavolat.“ „Mně se to tam nahoře líbilo.“ Lace nahlížela do oken ložnice, která bude brzy jejich, hleděla přes cestu ke statku Hershellových, viděla Trumana, který si vykračoval přes dvorek, jako by měl nějaké důležité poslání. „Skvělá práce,“ řekl Dooley. „Jsi úžasná.“ „Dnes po večeři je rozsvítíme, ano? Jenom na zkoušku. My dva.“ „Ujednáno,“ souhlasil.
* Zametat, zametat a ještě jednou zametat. Za posledních pár týdnů se jí udělaly mozoly. Jelikož ale má být farmářovou ženou, což si přála z celého srdce, mozoly jsou nevyhnutelné. Zametala ráda, bylo to jako akt usmíření. Veškerý mrtvý hmyz, zbytky posekané trávy, psí chlupy, vše, nač si vzpomenete, letělo z verandy pryč do milosrdné trávy. I Dooleyho dlaně, kdysi „knihomolsky měkké“, jak tomu říkal, začínaly nést stopy hrubé práce. Když ho Lace držela za ruku, líbilo se jí to, jako by měli nějaký společný talisman.
* Cynthie pozorovala Lace, která mířila k plotu s kbelíkem v ruce. Truman za ní běžel jako pejsek. Okno nad výlevkou v jejich domě v Mitfordu hledělo k živému plotu a staré faře, což nebyla nejhorší vyhlídka. Tady mohla pozorovat proměňování světla a stínu na loukách oživených pasoucími se kravkami. Vždycky se jí líbilo, jak krávy nonšalantně přijímají veškeré okolnosti. Kráva jako by říkala: Je to fajn, já jsem spokojená. ( 98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223943