„Stále kašle a má horkost.“ „Máš ho léčit a ne hřešit před Pánem a porušovat boží přikázání! Ještě nejsi paní ze Záběhlic a do posledního dne se budeš poctivě starat o mé děti, rozuměla jsi!“ „Ano, pane,“ pospíšila si s odpovědí. „Vařím Hynkovi bylinky, co přinesl bratr Ambrož. Jistě mu brzy bude lépe.“ Mikuláš se krátce poškrábal na bradě. „Kam jste dali věci po mé ženě?“ „Jsou uloženy vedle v síni,“ špitla Dalena. „Dojdi pro Bětuši.“ „Hned, pane,“ přikývla a vyklouzla na chodbu. Chvíli nato byla zpět, tváře už měla umyté a vlasy svázané do uzlu. Krok za ní postávala Bětuše. „Přejete si, pane Mikuláši?“ zeptala se z bezpečné vzdálenosti ode dveří. Mikuláš vešel do věže, poklekl k truhlici a otevřel těžké víko. „Vyndejte vše na stůl,“ přikázal jim. V černé okované truhlici byly uloženy šaty a osobní drobnosti po zemřelé. Kožený opasek se stříbrnými plíšky, plachetka na hlavu a k ní přiložený klobouk, vlněné nohavice, dvě lněné spodničky, splývavá halena, jemné rukavice, drobné spony na oděv i do vlasů a čtvery sváteční šaty. Na dně pak zůstal ležet tmavomodrý vlněný plášť s kožešinou a vyšívaným erbem Eliščina rodu. Dalena s Bětuší rozložily šaty na stůl a Mikulášovy vzpomínky se vrátily zpátky v živých barvách. Opět před sebou uviděl svou druhou ženu, její mládí a bezstarostnost. „Vezmi si, co budeš potřebovat,“ řekl Daleně. Přejel rukou zašedlou výšivku okolo krku. „Všechno, kromě tohoto pláště.“ Zahnal dávno vybledlé duchy a otočil se k Bětuši: „Zbytek schovej a pak ukliď síň.“ Dohalická shrábla všechno oblečení ze stolu. Vytlačila Dalenu na schodiště a zašeptala jí do ucha: „Neostýchej se a ber, co uneseš,
• 98 • zima_blok_verze_2.indd 98
4.11.2011 18:04:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223820