1590 Ješče všéj řeči nebieše
dokonala, kdež sedieše, až sě jiej tu anděl zjevi, při němžto nebiechu hněvi, ale plná milost v době, 1595 řka k niej: „Ó neteskni sobě, milá dievko, vzácná Bohu! Toť pravi jistostí mnohú, ež nejsi nivčemž obmeškána, tvátě prosba uslyšána. 1600 Již buď ustavična vážně a pracuj v svéj vieře snažně, nejmajíc péče ijedné. Buohtě s tebú v noci i ve dne, pro jehožs ty jmě i radu 1605 vzňala tuto jistú svádu, v niežto drž svú při neslabě. Jsemť Michal, anjelský hrabě, v dóstojenstvě i předečstvě. Měť jest na jisté svědečstvie 1610 k tobě sem mocný Buoh poslal, chtě tomu, ať bych zvěstoval nenie to poselstvie v řiedě.“ A jakž anděl to povědě, tak inhed od niej odstúpi. 1615 Svatá Kateřina vstúpi v silnější mysl žádostivě, čekajúci radostivě, kdy by ciesař poslal po ni, aby tito mistři, pro ni 1620 svých múdrostí pokusiece, neblúdili smyslem viece. Zatiem sě moc lida snide a sám Maxencius sede na svém ciesařovém stole, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223800