SATANELA
Jako v hradu trosky šeré šlehne luny paprsk plný, jak ve chmurné stíny lesa zbloudí náhle motýl pestrý, jako v číši zrezavělou padne krůpěj vína zlatá, tak v mou mysl zachmuřenou i v mé srdce osiřelé šlehnul paprsk věčné lásky, zbloudil motýl obraznosti, padla krůpěj poezie — řekněte mi, k této písni čeho více zapotřebí? I / Roderigo Gonvazales, rytíř řádu johanitů, vyšel jednou k hlídce ranní, jak to míval v obyčeji; byltě tenkrát ještě Rhodos štítem světa křesťanského proti Turkům, neznabohům. Sotva vyšel z brány hradu, viděl, kterak u strážnice bosonohé dítě stojí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223798