V Haimonské zemi RUSÉ vlasy vlající přes ústa, přes jezero při západu, na které vypluly plachetnice, plamen čela, Mléčná dráha zahleděných rukou na modrém ubrusu; žena skloněná nad stůl s večerníkem a sklenkou vína. Strnutí a skok. Přišlo to náhle. Bez klepnutí, beze slova krvi. Velký uzavřený prostor vznikl v něm, sál s psem na zadních tlapách, drásajícím stěny, hledajícím spár, skulinu, kterou by mohl uniknout. Kam? Nikam! Všude je chléb o dvou kůrkách, ale pryč z této svobody. Hlupák Boží, kdyby si chvíli lehl, co se nasnil o příbytku z masa, a když jej má; odpočiň si, vydechni, pomysli, poznej, co je to vskutku samota: Pozor! Už má štěrbinu, už ji chytl drápem, zaťal zuby, hlavu zabořil… 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223796