na titulní stránky tisku, což se podařilo. Dokážete si asi představit, že by se přehnaně teologický spis nedostal na titulní stranu londýnských Sunday Times. Doporučil bych vám, abyste si přečetl jiná pojednání Dr. Hasana. Nedávno napsal studii o občanských právech a povinnostech ve vztahu k pojetí středověké podoby dhimmí čili „lidu knihy“, kdy na něj byla uvalena daň z hlavy.20 V této studii použil teologickou argumentaci, aby rozvinul pojem dhimmí v současném kontextu občanství. Fatva jako taková se nezabývala příliš velkými podrobnostmi, ale velký kus odvedené práce zůstává za celou řadou těchto myšlenek. Celá podstata, tedy řídit se dohodami a být zodpovědnými občany v britském či evropském kontextu, se opírá o bádání Dr. Hasana z této delší studie. Když se Dr. Hasan zmiňuje v této fatvě o Osmanech a Mughalech, odvolává se na zavedenou nauku, s níž všechny jurisprudenční myšlenkové proudy v sunnitském a šíitském islámu souhlasí, známou jako idžmá’ neboli muslimský konsensus. Všechny země s muslimskou většinou, které se připojily k Organizaci spojených národů, jsou příkladem idžmá’. Na základě toho můžeme říci, že se lze odvolávat na to, že muslimové jsou vázáni závazky, které učinili vůči OSN, ohledně respektování lidských práv a tak dále. 20/ U. Hasan, From Dhimmitude to Democracy: Islamic Law, Non ‑Muslims and Equal Citizenship, Islamic Reform 3 (Londýn: Quilliam, 2015).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223728