Jahodový dort se šlehačkou Před nějakou dobou jsem se na Španělské akademii v Římě právě pokoušel promluvit, když mi nějaká paní namířila do očí oslepující světlo (aby mohla lépe zaměřit svou kameru), takže jsem kvůli tomu ani nemohl přečíst své poznámky. Reagoval jsem velice dotčeně, řekl jsem (jak obvykle říkám necitlivým fotografům), že když pracuji já, musí oni přestat, kvůli dělbě práce; paní sice světlo zhasla, ale tvářila se, jako by ji právě někdo zneužil. Jen o týden dříve, u příležitosti prezentace nádherného projektu obce San Leo, jehož cílem je znovuobjevit krajinu v okolí Montefeltra, zachycenou na obrazech Piera della Francesca, mě tři osoby oslepovaly blesky svých fotoaparátů natolik, že jsem je musel vykázat do patřičných mezí. Upozorňuji, že ani v jednom případě se mí oslepovatelé nepodobali soutěžícím z Velkého bratra, ale byli to pravděpodobně vzdělaní lidé, kteří si dobrovolně přišli poslechnout do určité míry náročnou přednášku. Nicméně kvůli zjevnému syndromu elektronického oka se propadli pod lidskou úroveň, na kterou snad aspirovali: prakticky se nezajímali o to, o čem se hovoří, a chtěli tuto událost jen zaznamenat, možná proto, aby ji pak dali na YouTube. Vzdali se snah o pochopení diskutovaného tématu, aby mohli uložit do paměti svého mobilu to, co měli možnost sledovat na vlastní oči. Zdá se tedy, že nutkavá všudypřítomnost mechanického oka na úkor mozku dokáže duševně vykolejit i jinak civilizované osoby. Z akce, na kterou se dostavili, si zřejmě odnesli pár záběrů (což by mělo své opodstatnění v případě, že bych byl striptérkou), ale vůbec neměli ponětí o tom, čeho se právě zúčastnili. A pokud, jak si představuji, chodí po světě a fotografují všechno, co vidí, očividně nazítří nevyhnutelně zapomínají to, co zaznamenali včera. Už několikrát, při různých příležitostech, jsem vyprávěl, jak jsem v roce 1960 přestal fotografovat po absolvování okruhu po francouzských katedrálách, kde jsem fotil jako blázen. Po návratu jsem měl sadu snímků velice skrovné kvality a nepamatoval jsem si, co jsem vlastně viděl. Foťák jsem zahodil a na dalších cestách jsem viděné zaznamenával pouze v duchu. Jako vzpomínku do budoucna jsem kupoval výborné pohlednice, ale spíš pro ostatní než pro sebe. 108
003pape_eco424STr.indd 108
25.10.2016 10:22:56
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223727