něco popadlo. Když paní Bowenová poprvé zabrousila na téma Našeho Pána, Mary se jen zasmála a podotkla, že se dolů do města nedostal už drahně let. „Ale Mary,“ řekla paní Bowenová káravě. Také se k tomu přidala nepříjemná situace kvůli stravovacím sdružením jen několik dnů poté, co paní Bowenové nezbylo než vzít na vědomí dvojče svého klobouku. Vyhledala Mary v kuchyni a sdělila jí, že se ona a několik dalších dam rozhodly, že své kuchařky spojí zkusmo do skupin. Kuchařky by se tak měly společně naučit nové francouzské metody a exotičtější postupy vaření, na kterých by se ona a ostatní dámy dohodly. „Máme představu, že vás dáme dohromady,“ vysvětlovala paní Bowenová, „abyste se učily jedna od druhé. A pro vás osobně to nakonec bude znamenat pomoc, není-liž pravda, když budete vařit ve společnosti jiných kuchařek, místo abyste tady pracovala o samotě?“ Mary šla do církevního společenského sálu na 64. ulici, aby se setkala s ostatními kuchařkami, ale zjistila, že tam jsou pouze dvě další. Měly celý prostor pro sebe, jejich hovor zněl ozvěnou v obrovských prázdných prostorách obložených dřevem a odrážel se od mnoha skleněných krůpějí visících z lustru. Za sálem se nacházela nejmodernější kuchyně, jakou si lze představit, která ale po většinu večerů týdne zela prázdnotou, kromě soboty, kdy církev pořádala večírky pro farníky. Kuchyně byla vybavena keramickými dvojitými dřezy, zinkem obloženou lednicí a spoustou pracovního prostoru. Tři kuchařky byly pověřeny úkolem uvařit jídlo pro šest rodin. Na začátku to tak mělo být pouze o pondělcích a útercích. Jedna z kuchařek, Clare, toho patrně věděla víc než druhé dvě a poučila Mary, že až budou úplně hotové, očekává se, že po cestě zpátky k Bowenům donese Mary jídlo i rodině Comptonových na 61. ulici. Měly se řídit
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223707