15
V zahrádkářské kolonii na okraji zámecké obory to vonělo podzimem a v řadě tu stály drobné domečky natřené nejrůznějšími barvami. Stromy zářily všemi možnými odstíny a na štěrkových chodníčcích ležely první spadané listy. Na keřích už nerostly bobule, sem tam bylo vidět stromy obsypané jablky a švestkami. Některé zahrady byly divoce zarostlé, na jiných se zase skvěly trávníčky a úhledné stromy a keře. Všude se rozkládaly pitoreskní chatičky s bíle natřenými rohy a malými okénky a z celé kolonie dýchal klid a pohoda. Nils se zastavil u úhledně nabílené branky a ukázal do zahrady. „Zahrádka tady v Majorně není k zahození. Ani netušíte, jak žádaná je to oblast. Je sem zavedená voda a máme odpad, hodně lidí sem jezdí na léto. Tak vítejte,“ řekl a otevřel branku. Uhrabaný štěrkový chodníček vedl k drobné červené chatce s vlajkovým stožárem. Měla taškovou střechu, bíle natřené rohy a zasklenou terasu se stolkem a židlemi. Venku visela houpací síť a stála tu i kůlna. V zahradě byly jabloně, třešně a pár keřů s bobulemi. Podél plotu se táhly úhledné záhony. „To je všechno, co zbylo z naší prázdninové chaty?“ zeptal se Motyka zklamaně. „Táto, já jsem ti to ale říkal. Říkal jsem ti, že tu starou jsem prodal a koupil jsem jinou, mnohem, mnohem menší,“ řekl Nils. „Menší sem, menší tam, ale dyť sakra nejsme Pygmejové,“ řekl Motyka a prohrábl si bradku. Řekl to ale velmi potichu, protože nechtěl přiznat, že Nilse pořádně neposlouchal. „Mně není jasné, jak si to představuješ, Motyko. Snad nechceš, abychom všichni bydleli tady?“ ozvala se Märtha. 98
Sundbergova_Loupez-bez-cavyku_SAZBA.indd 98
08.11.2016 13:59:44 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223705