„Odkdy je odmítnutí povýšení jednoduché a řekni mi, kdy jsi zažil, že někdo odmítl povýšení? Dostal pak někdy druhou šanci?“ „To je…“ „Vidíš? Ty sám bys neváhal ani vteřinu jak tě znám. Obětoval bys rodinu a vynikal bys v lepší pozici jako nikdo jiný.“ „To si o mně myslíš?“ „Já už vůbec nevím, co si mám myslet, kdy jsi o tom věděl a nic jsi mi neřekl, jednal jsi za mými zády.“ „Tak to přeci není…“ „Né a jak to tedy je, vysvětli mi to laskavě.“ „Ty jsi byla v lázních a já tě nechtěl obtěžovat pracovními věcmi. Na schůzi potom nevím už kdo, ale zkrátka navrhli tvoje povýšení a mě to přišlo jako dobrý nápad. Myslel jsem jenom na to, jak tvrdě pracuješ a že si zasloužíš lepší práci a nemyslel jsem si to sám, jak vidíš.“
„ Vážně tě nenapadlo se mě nejdřív zeptat, jaký na to mám názor, nikdy jsem přece nenaznačila, že bych chtěla jakýkoliv postup v kariéře a navíc jsi moc dobře věděl, že se snažím ze všech sil si splnit sen o dítěti. Věděl jsi to a nenapadlo tě, že by to s tím povýšením nešlo dohromady?“ „Myslel jsem, že poslední pokus jsi odložila a než jsi odjela do lázní, jsme o miminku vůbec nemluvili, nechtěl jsem ti to připomínat a myslel jsem, že z té poslední záležitosti se potřebuješ vzpamatovat.“ „To ano, potřebovala jsem se vzpamatovat a nikdy na to nezapomenu. Nemění to ale nic na tom, že pokud chci dítě, tak to musí být co nejdříve, nejlépe do konce tohoto roku, to jsem ti snad už na začátku říkala.“ „Asi říkala…“ „A přesto…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223701