Žáby se přece jedí (Ukázka, strana 99)

V malé soukromé tiskárně v Paříži vyšel román Odysseus Jamese Joyce (1922), zakázaný, sexuálně explicitní Obratník Raka Henryho Millera (1934) nebo další z knih prolamujících tabuizovaná témata, Lolita Vladimíra Nabokova (1955).

Ani francouzské filmy nebyly – pokud jde o zobrazování tělesných požitků – o nic ostýchavější než francouzská literatura. Vlastně by se dalo říct, že Francie stála u zrodu soft pornografie v podobě erotické senzace z roku 1974. Film Emmanuelle, založený na pamětech thajsko-francouzské herečky, inspiroval celou sérii úspěšných filmů a předefinoval žánr tzv. modrého plátna (analogicky ke stříbrnému plátnu): masturbace, „Mile High Club“, koupání bez plavek a znásilnění se už nikdy neocitly mimo hranice povoleného; film dokonce obsahuje scénu, v níž si jedna z postav zapálí cigaretu a kouří ji vagínou. Erotické scény se přitom nevyskytují jen ve francouzských filmech s erotickou tematikou. Tělesné požitky názorně zkoumaly dokonce i (nebo snad zejména) vážné umělecké filmy: od Catherine Deneuveové, okouzlené neznámým mužem v lesích ve filmu Belle de jour (Kráska dne, 1967) až po Marlona Brando, který v Posledním tangu v Paříži (1972) provádí s máslem cosi nevyslovitelného, a pravděpodobně nejnázornější scénu zachycující orální sex, jaké se kdy v mainstreamovém filmu podařilo uniknout nůžkám cenzora, v klasice Betty Blue z roku 1986. „Sex,“ jak poznamenal markýz de Sade ( jenž o tomto tématu leccos věděl), „je stejně důležitý jako jídlo a pití, a proto bychom měli dovolit, aby chuť na kteroukoli z těch tří byla uspokojována stejně, pokud možno bez zábran nebo falešné skromnosti.“ Francouzi ho očividně vzali za slovo.

Francouzi vskutku jsou do Nikde není názorněji vidět, jak pevně se v britské mysjisté míry posedlí sexem, li zakořenila představa o Francii jako zemi erotomanů ale to se týká hlavně než na celé řadě anglických slangových výrazů, které dospělých. Francie je Francouze spojují se sexem nebo s erotikou. Můžete nejšetrnější ze všech zemí brát za hotovou věc, že pokud anglický slangový výa tamější muži vidí v sexu raz nebo fráze obsahuje slovo „francouzský“, bude se nejlevnější způsob, jak sexem tak či onak souviset. Tudíž – abychom uvedli se pobavit. Francouzi ke jen hrstku příkladů – kondom je French letter („franvšemu přistupují logicky. couzský dopis“ viz s. 99), jedním z převleků u feANITA LOOSOVÁ , AMERICKÁ tišismu zaměřeného na kostýmy a uniformy je tzv.

SPISOVATELKA A DRAMATIČKA French maid („francouzská služebná“) a je dobře zná(1889–1981) mo, že syfilidě se říkalo French disease („francouzská Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223699

VĚČNĚ NEDOSTIŽNÝ DR. CONDOM Údajně francouzský původ označení French letter pro kondom je stejně mlhavý jako v případě francouzského polibku. Pojmenování French letter bylo ve vztahu ke kondomům pravděpodobně poprvé použito v devatenáctém století, a to prostě proto, že kondomy evokují představu sexu, a tudíž s Francouzi nějak souviset musejí. Anglický průvodce pro zhýralce nazvaný The Man of Pleasure’s Companion (Průvodce požitkáře) vydaný v devatenáctém století se zmiňuje o skutečnosti, že „pánové v Londýně nebudou mít žádný problém si tyto ‚francouzské dopisy‘ opatřit“. (Ještě jedna zajímavost: odpovídající francouzské pojmenování je capote anglaise – neboli „anglická kapuce“.)

Obvyklejší anglický výraz pro prezervativ – kondom – zůstává pro etymologii velkou záhadou. Teorií o původu tohoto velmi neanglicky znějícího slova je celá řada. Někteří tvrdí, že je odvozeno od latinského slovesa condere ve významu „skrývat nebo chránit“ nebo od perského slova kondü, kameninové nádoby na semena nebo zrní. Jiní se domnívají, že pochází z názvu francouzské vesnice Condom v jihozápadním départementu Gers, kde místní řezníci údajně zhotovovali kondomy ze zvířecích střev. Další soudí, že se vztahuje k jistému doktoru Condomovi, osobnímu lékaři anglického krále Karla II., který prý tuto pomůcku v sedmnáctém století vynalezl, ale existenci této osoby se dosud nepodařilo ověřit. V ragbyovém týmu francouzské státní reprezentace v druhé polovině osmdesátých a v první polovině devadesátých let dvacátého století hrál jistý Jean Condom. Francouzi zaručeně kroutili hlavami, když se při zápase s Anglií na Turnaji pěti národů na tribuně objevil transparent s nápisem: „Když se bojíte riskovat, Condom to za vás vyřeší.“

nemoc“). Zvlášť energický a smyslný kontakt jazyků při líbání je French kissing („francouzský polibek“). Vycházejí tato pojmenování z historických skutečností? Pokud jde o francouzský polibek, tento výraz se v anglickém slangu zřejmě poprvé objevil někdy v druhém desetiletí dvacátého století, třebaže není důvod se domnívat, že tuto techniku vynalezli Francouzi. Zato existují důkazy, z nichž vyplývá, že jisté segmenty francouzské populace byly v tomto směru zvláště zdatné. Lidé z mokřin departementu Vendée v západní Francii jsou slavní tím, že odedávna provozují rituál námluv zahrnující dlouhé líbání na veřejnosti, tradičně pod modrým deštníkem; jde o známé maraîchinage (viz s. 153). Před svatbou, nebo dokonce ještě před zasnoubením měli mladíci a děvčata právo se pod ochranným deštníkem muchlat celé hodiny. Tomuto zvyku prý zejména holdoval významný politik Georges „Tygr“ Clemenceau, francouzský předseda vlády za první světové války. Jak jeho životopisec Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223699

poznamenává, plně využíval výhod „zvyku maraîchinage neboli líbání na ústa, prodlužovaného téměř až k samému vyvrcholení potěšení“.1 A co výrazy French pox, French disease nebo mal français, které odkazují na pohlavní chorobu (zejména syfilis)?* Skutečně měli Francouzi s rozšířením této pohromy prostopášníků něco společného? V tomto případě si Francouzi opravdu mohou oprávněně stěžovat: zeměpisný původ této nemoci sice dál zůstává záhadou, ale jestli odněkud téměř s jistotou nepochází, pak z Francie. Odkud přesně se syfilida rozšířila, o tom se dodnes vedou vášnivé spory, ale důkazy ukazují především na oblast nyní zvanou Dominikánská republika, odkud ji totiž do Evropy přivezli španělští námořníci na Kolumbových lodích při návratu z Ameriky.2 První velká epidemie syfilidy vypukla v Neapoli v roce 1495,3 právě když toto město obléhali Francouzi, a proto lidé nemoc připisovali jim. Epidemie ale vypukla jen několik let po Kolumbově návratu z Nového světa, poté, co se * Výše uvedené slangové výrazy pro syfilidu jsou jen nejběžnějšími z těch, které obsahují slovo „francouzský“. Objevují se i Frenchman, French measles, French crown, French marbles, French chilblains, French aches a French cannibal.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223699