nadchly novější malířské styly, hlavně impresionismus. Celé hodiny si povídali a pili, dokud se s večerem citelně neochladilo. Ani jeden však nechtěl prolomit kouzlo setkání. Teprve když se Georgette roztřásla zimou jako osika a Marcel jí přehodil přes ramena svůj žaket, najednou pochopila, že její místo je po boku tohoto muže. Jenže v tom byl háček: Georgette byla vdaná a Marcelovi o svém muži neřekla. Domluvili si schůzku na další den a pak na ten další. O několik dní později s ním šla do jeho malého bytu na Montmartru. Nevěděla, co se stane. Věděla jen, že tomu nechá volný průběh. Posadili se do jeho soukromé knihovny a on jí předčítal z Baudelairových Květů zla. A když recitoval Albatrose, odříkávala verše šeptem s ním. Tu báseň milovala. Najednou si uvědomila podobnost mezi Marcelem a tím smutným, ne ohrabaným mořským ptákem, a to ji dojalo. Albatros byl elegantní jen tehdy, když se vznášel ve vzduchu, na zemi působil směšně. Dlouze debatovali o politice. Marcel totiž kandidoval na poslance za socialisty v osmnáctém pařížském okrsku. Georgette nadchly jeho myšlenky o spravedlnosti a rovnoprávnosti všech lidí a především jeho představy o tom, že žena by měla mít ve společnosti vyšší hodnotu. Mluvili a mluvili, dokud se úplně nezešeřilo a Marcel jí nenabídl, aby přespala v pokoji pro hosty. Jeho nabídka ji překvapila, ale nikoliv příjemně. V zásadě by jí bylo milejší, kdyby byl o trochu zdrženlivější. Jenže když se pak Marcel vedle ní položil a objal ji, šťastně usnula. Georgette věděla, že by Paula nikdy nedokázala podvést víc než touto velmi nevinnou, a přece tak vášnivou nocí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223539