spojená se vzpomínkami, které bychom raději neměli, a je pro nás proto emočně náročné se na taková místa vracet. Se mnou si nedělejte starosti. Až tam dorazíme, budu v pořádku.“ Dojeli jsme do nákupního centra a venku spatřili zaparkovanou dodávku firmy Speciální úklid. Málem jsem zapomněl, že jsem je najal na úklid místa činu. Doufal jsem, že většinu práce mají hotovou. Když jsme vystoupili z auta a vešli dovnitř, nic jsem své společnici neřekl. Jakmile jsme byli uvnitř, paní Washburnová zrakem přeletěla místnost, ale když zjistila, že v ní mezitím proběhl velmi pečlivý úklid, evidentně se jí ulevilo. Dvě postavičky ve stejných modrých oblecích (ne nepodobných protichemickým oblekům) právě dokončovaly svou práci. Protože měly na dolní polovině obličeje respirátory a na tělech od hlavy až po prsty u nohou obleky, bylo těžké rozeznat, že jedna z nich je muž a jedna žena. Byla to právě ta žena, kdo se za mnou a paní Washburnovou vydal, jakmile jsme vstoupili do místnosti. „Promiňte,“ řekla nám, „ale uklízí se tu. Není otevřeno.“ Přes masku zněl sice její hlas trošku zastřeně, ale byla to bezpochyby žena. „To my víme,“ řekl jsem. „Dovolte, abych se vám představil. Jsem Samuel Hoenig, majitel Otázek a odpovědí, a toto je má společnice paní Washburnová.“ Nenapřáhl jsem však ruku jako obvykle, když se vidím s někým neznámým, protože rukavice, které měli oba na rukou, jaksi vylučovaly možnost kontaktu. „Jsem Hazel Montroseová,“ odpověděla žena, „a to je můj kolega Jonah Wainwright. Omlouvám se, že jsem vás nepoznala, pane Hoenigu.“ „Nic se neděje,“ řekla jí paní Washburnová. „Samuel se neurazí, a ani já ne. Jsem Janet.“ Ona ruku napřáhla, ale Hazel jí svou nepodala. „Promiňte,“ zopakovala, „jsme v tom trochu nemotorní, navíc se to ani nesmí.“
99
3kor_bez_manzela280.indd 99
26.10.2016 4:15:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223492