kapitola devátá jazyk — „prozrazovali nově příchozím, odkud se nákaza bere?“ Matisa pokrčí rameny. „Možná se sohkâtisiwak rozhodli spojit s ještě ‚mocnější‘ skupinou. S takovou, která by nás mohla přinutit, abychom jim způsob výroby toho léku prozradili.“ „Přinutit,“ zopakuji po ní. „Studovali jsme zbraně, které je Dominium schopné vyrobit,“ vysvětluje Matisa. „Je jich spousta a jsou dost surové.“ Ta válka, o které se jí zdává. Ale co když válku nepřináší jenom Dominium. Je možné, že vzejde právě od téhle skupinky utečenců, která se s Dominiem spojí. Ochromí mě strach. Myšlenka na to, že by mohli být někde tady venku a zrazovat tímhle způsobem Matisiny lidi… „Ale říkáš, že lék nemají?“ zeptám se jí. „Můžou mít určité zásoby, ale sohkâtisiwak nepatří mezi léčitele z kruhu. Nikdo z nich by tím pádem nevěděl, z čeho se lék skládá. Všichni naši lidé vědí, že nemoc pochází z vody — tahle znalost je všeobecná —, nevědí ale, která rostlina nás před nákazou dokáže ochránit.“ „A jsi si tím jistá?“ „Ano,“ řekne Matisa důrazně. „A nikdo z našeho okruhu by to tajemství nikomu dalšímu nevyzradil.“ Přemýšlím o tom. „Ale jak se stalo to, že jste ze svého léku udělali tajemství? Svého času museli přece všichni vaši lidé vědět, o kterou rostlinu se jedná.“ Matisa několikrát zamrká. „Postupně se kolem toho vytvořil celý mýtus,“ řekne potom. Tón jejího hlasu je prázdný — jako by věděla, že její odpověď na mou otázku je pravdivá, ale zároveň by si přála, aby to pravda nebyla. „Naši
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222852