Miroslav Îamboch
„Hmotnost celého bota odhaduji na…“ PfiibliÏnû osm tun, doplnil jsem v duchu. „…pfiibliÏnû osm tun,“ pokraãoval Rigajev. Dál se jeho v˘klad t˘kal vûcí, o nichÏ jsem uÏ dávno sám pfiem˘‰lel. Dinobot byl extrémnû pohybliv˘ a pravdûpodobnû dost rychl˘. Zfiejmû nedokázal ‰plhat po skalách, ale jeho prÛchodnost terénem musela b˘t oproti tanku mnohem vy‰‰í. A sv˘mi ãelistmi se velmi snadno dokázal prohryzat lehk˘m pancífiem. Rigajev se zastavil u hlavy. Teprve kdyÏ leÏela na zemi, si ãlovûk uvûdomil její skuteãné rozmûry. Kovová lebka byla dlouhá dobré dva metry, podélná rozteã pfiedstavovala metr a pÛl. To staãilo, aby jeho stereoskopické vidûní4 pfiedãilo cokoliv Ïivého, co kdy po této planetû bûhalo. Rotaãní kanóny byly teì na sv˘ch pozicích zasunuté vzad daleko za konstrukãnû sloÏitá, kladivouna evokující ramena sloÏená ze spousty ostr˘ch, chaoticky rozmístûn˘ch, nebezpeãnû vyhlíÏejících souãástí. Tohle urãitû nesestrojil ãlovûk, napadlo mû pfii pohledu na bizarní sestavu fiezacího ústrojí. Lidé takto neuvaÏují. MoÏná zafiízení navrhl poãítaã, umûlá inteligence, nebo bylo produktem evoluãního v˘voje. Rigajev pfiistoupil k jednomu rameni a poprvé vypadal trochu nejistû. PfiihlíÏející to zaregistrovali a ztichli. „Rexexmachin,“ zamumlal nûkdo z pfiihlíÏejících a uctivû ustoupil vzad. Nechápal jsem, co to slovo znamená, ale mou pozornost upoutal opût Rigajev. „Teplota bota je stejná jako teplota okolí, ovûfiil jsem termokamerou,“ pokraãoval ve svém monologu. „Pfiedpokládám, Ïe jeho energetické zdroje jsou vyãerpány.“ 4
Stereoskopické vidûní: Prostorové vidûní umoÏÀující vnímání trojrozmûrnosti pfiedmûtÛ, jejich hloubky a vzdálenosti v prostoru. Je zaloÏeno na syntéze obrazÛ pocházejících ze dvou prostorovû odli‰n˘ch optick˘ch ãidel, v pfiípadû standardních Ïiv˘ch organismÛ oãí. Sjednocení obrazÛ pak provádí mozek.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222650