neshody (…), umožňuje terapeutovi tyto neshody pochopit. (…) Formulace také slouží jako plán pro následnou léčbu a pro zaznamenání změn. Měla by terapeutovi poskytnout větší míru vcítění se do pacienta a předvídat možné trhliny v terapeutickém vztahu. (Holub, Telerovský, 2013, s. 19)
Dělat „jako že“ aneb taktizování Co si máme počít s radami typu „Dělejte, jako že“ (Kim Berg, 2013, s. 53: „Dělejte, jako že přijímáte klientův způsob chování, vidění a vysvětlování věcí.“)? Má být terapeut stratég? Má předstírat a taktizovat? Vždyť eticky správné se může zdát to, že zůstává sám sebou, na nic (na nikoho jiného) si nehraje. Hlavně si nehrát na většího odborníka, než je. Co má dobrý psychoterapeut se všemi těmi strategiemi dělat? Strategie používáme a používat můžeme. Nemohou však být neměnné, nelze je aplikovat vždy a všude, s každým klientem. Někdy se nám mohou hodit, jindy ne. A hlavně: Někdy se mohou hodit našemu klientovi, jiného klienta by mohly poškodit. „Myslím, že bychom všichni měli opustit ony prokrustovské názory, že máme přizpůsobit každého pacienta našim vlastním specifickým technikám. Musíme dokázat pružně přizpůsobit své vlastní techniky konkrétním potřebám pacienta,“ prohlásil Judd Marmor (Marmor, in Zeig, 2005, s. 260).
Dělat ze sebe hloupého S postupem, který inspirovalo vystupování inspektora Columba, jsem se setkal na jednom z psychoterapeutických kongresů. Lektoři systemického workshopu zdůrazňovali, že se terapeut, který se nebojí dělat hloupého, od klienta dozví více. „Jakoby hloupý“ terapeut tím povzbudí klienta k tomu, aby sám srozumitelně a vlastními slovy formuloval svůj „případ“. Toto formulování a vyjádření 98 J A K
SE STÁT D O B R Ý M PSY C H OTE R A PEUTEM
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222582