„Marc se zajímá jenom o středověk,“ řekl ten hlas s nepatrným pohrdáním. „Ještě se tak konečky prstů dotkne šestnáctého století. Řekl bych, že to asi na kriminálce zrovna nebude váš rajon.“ „Člověk nikdy neví.“ „Tak jo,“ řekl ten hlas. „Jaká je definice toho předmětu?“ „Kdyby váš přítel znal význam toho obrázku, mohlo by nám to pomoct. Nemáte fax?“ „Máme, na stejném čísle.“ „Skvělé. Pošlu vám náčrtek, a jestli má Vandoosler nějaké informace, ať nám je laskavě pošle zpátky.“ „Výborně,“ řekl ten hlas. „Oddíl k službám. Příkaz bude vykonán.“ „Pane…“ řekl Adamsberg ve chvíli, kdy se ten člověk chystal zavěsit. „Devernois. Lucien Devernois.“ „Spěchá to. Po pravdě řečeno je to velmi naléhavé.“ „Račte se spolehnout, pane komisaři.“ Devernois zavěsil. Adamsberg zmateně položil sluchátko. Co k tomu dodat: ten Devernois, kapku povýšený, se teda s policajty moc nepáře. Možná nějaký voják. Až do půl jedné se Adamsberg nehybně opíral o zeď a pozoroval mlčící fax. Pak se rozčileně odešel projít a sehnat si něco k jídlu. Cokoliv, podle toho, co najde v ulicích kolem služebny, které postupně objevoval. Sendvič, rajčata, chleba, ovoce, koláč. Podle nálady, podle krámků, proti zdravému rozumu. Rozvážně se potloukal po ulicích s rajčetem v jedné ruce a s ořechovou houskou ve druhé. Byl v pokušení strávit den venku a vrátit se až nazítří. Ale Vandoosler třeba obědvá doma a v tom případě by měl šanci dostat odpověď a skoncovat s tou vratkou konstrukcí přeludů. Ve tři hodiny vešel do své kanceláře, hodil sako na židli a obrátil se k přístroji. Na zemi ho čekal spadlý fax. *
100
vargas_utikej_rychle324.indd 100
17.10.2016 23:20:20
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222573