„Děkuji. Máte nějaké problémy? Pokud byste vy nebo pan Alfandari něco potřebovali, nerozpakujte se mi zavolat.“ „Zatím to zvládáme.“ „Doufám, že máte oba turecký pas.“ „Máme, ale požádali jsme o francouzské občanství. Můj muž si proto nedal pas prodloužit.“ „To je velká chyba. Hned se obraťte na marseilleský konzulát a uveďte si doklady do pořádku. Moc vás o to prosím. Udělejte to ještě dnes.“ „Ale?! Až přijde Rafael domů, řeknu mu to. Trochu jsme se toho báli. Tedy on… Zkrátka, řeknu mu, až přijde.“ „Milostivá paní…“ „Říkejte mi prosím Selvo.“ Selva zaslechla, jak se Tarık zasmál. „Jestli dovolíte, přešel bych zpočátku na paní Selvu… Dnes vás ohlásím na marseille ském konzulátě, paní Selvo. Nemáte se čeho obávat. Obraťte se rovnou na pana Kendera, tedy konzula, budu ho informovat.“ Nastalo ticho. Selva nevěděla, co říct člověku, kterého neznala, ale který o ni měl takovou starost. „Neberte to na lehkou váhu, paní Selvo. Budete-li mít turecké doklady, nikdo si na vás netroufne.“ „Děkuji vám, pane Arıco,“ řekla roztřeseným hlasem, „děkuji vám za váš zájem. Je mi jasné, že vás Sabiha pověřila, abyste mě přesvědčil, ale…“ „S paní Sabihou to nesouvisí,“ přerušil ji muž. „Tady přestávají všechny žerty. Neměl bych vám to říkat, paní Selvo, ale podle posledních zpráv obsadí Němci i jih Francie. Bez platných tureckých dokladů byste se mohla dostat do velkých potíží.“ Tón jeho hlasu se změnil. Tarık se dál nešířil, pozdravil a zavěsil. Selva šla do ložnice a prohrabala zásuvky toaletního stolku. Našla pasy a zkontrolovala je. Od jejich odjezdu z Istanbulu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222540