Zrcadlové peklo Jednou jsme si s několika přáteli vyprávěli z dlouhé chvíle různé strašidelné a podivné příběhy. „Tak vy si chcete poslechnout nějaký zvláštní příběh? Co třeba tenhle?“ Těmito slovy začal své vyprávění můj přítel pan K., který přišel na řadu jako poslední. Nevím, zda šlo o skutečný příběh, nebo si pan K. vše jen vymyslel. Neptal jsem se ho ani později, takže opravdu nevím, ale před jeho vyprávěním jsme si již vyslechli tolik podivných historek, navíc se vše odehrávalo jednoho pozdního jarního dne, obloha byla pošmourná, temná, vzduch těžký a vlhký, takže možná i proto jeho vyprávění dostalo jakýsi až ponurý nádech a kupodivu právě tento poslední příběh mne obzvlášť zasáhl. „Tak tedy poslouchejte. Měl jsem kdysi jednoho přítele, jeho jméno vám neprozradím. Odedávna trpěl velice zvláštní duševní chorobou, zřejmě dědičnou, protože se objevila již u některých jeho předků. Jeho děd i praděd se dali na křesťanskou víru, takže doma ukrývali na dně velkého koše na prádlo spoustu starých rukopisů psaných latinkou, sošky Panny Marie a obrázky ukřižování Ježíše Krista, ale spolu s těmito náboženskými relikviemi také nejrůznější starobylé předměty snad již z dob, kdy se odehrával divadelní příběh Igagoe Dóčú Sugoroku, možná ještě o nějaké to století dříve – předpotopní dalekohledy, podivné kompasy či tehdejší nádherné skleněné poháry a nádoby
97
RAMPO_344.indd 97
23.8.2016 8:32:43
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222360