„Buď jsou pitomí jako svatojánská telata,“ smál se Quarient z Raalu syčivě, „nebo si v tom chvatu nevšimli, že z jejich kumpána cáká krev proudem.“ „Jejich rozum bych nepodceňoval,“ usuzoval Stein. „Počíhat si na baronku a přichystat na ni takovou past, to nevzešlo z telecí hlavy. Ale nechali nám dost zřetelnou stopu, jen co je pravda.“ Před oddílem šel Jaroš s lucernou v ruce. Držel ji nízko a v chvějivém světle se na dlažbě každou chvíli zalesklo pár krvavých kapek, šmouha, nebo dokonce kalužinka. Snadno sledovali stopu, kráčeli rychle. Z Teinfaltstrasse prošli Růžovou ulicí do Kabátnické ulice s teď už zavřenými a potemnělými krejčovskými dílnami. Krev je vedla dalšími úzkými uličkami a podjezdy, skrz páchnoucí dvory pod dřevěnými pavlačemi. Jaroš trochu zpomalil, protože v té špíně se mu stopa hledala obtížněji, ale pořád šli vpřed. „Kam se to…?“ vrtěl hlavou Quarient. Stein se mračil. Také čekal, že útočníci zmizí někde v zapadlých okrajových čtvrtích. Místo toho se obloukem vraceli do rušnějších částí města. Brzy vyšli zpátky na Panskou ulici. Zprava se zrovna blížil další oddíl Stadtguardie, posily přivolané na hejtmanův rozkaz. „Mor na jejich duše!“ zaklel Quarient. „Museli nám proklouznout za zády.“ „Zjevně neprchají jen tak nazdařbůh,“ řekl Stein. „Jinak by tolik neriskovali. Snaží se někam dostat. Asi tady mají někde úkryt. Kaprále?“ Jaroš si dřepl a posvítil na dlažbu. Krvácení raněného muže očividně sláblo – zanechal tu jen nevelkou rozmáznutou šmouhu. „Dám přivést lovecké psy,“ navrhl Quarient. „Už se nám tak podařilo dopadnout pár štvanců.“ Jaroš se narovnal a vykročil napříč Panskou ulicí k ústí protilehlé uličky. ( 99 )
CERV_312_VIDEN.indd 99
14.10.2016 0:15:32
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222358