Theodora, neboť to byl Řek z Tarsu a o mých krajanech a naší zemi nevěděl takřka nic.“ Fidelma se musela ovládnout, aby nedala najevo netrpělivost. „To všechno je mi známo. Ale odkud tedy znáš to jméno?“ „Tehdy jsem strávil mnoho času v Lateránském paláci…“ pokračoval Eadulf zamyšleně. „Eadulfe!“ napomenula ho Fidelma se vzrůstajícím podrážděním. „Římský biskup se jmenuje Vitalian.“ Fidelma málem zaskřípala zuby. „To vím. A co má být?“ „A Vitalian je synem Anastasia ze Segni.“ Trvalo to jen chvilku, než se jí ve tváři objevil poplašený výraz. „Ty tím chceš říct, že onen Ctihodný Verax je…?“ „Musí to být bratr samotného papeže Vitaliana a tudíž význačný prelát.“ „Bratr římského biskupa? Bratr papeže všech stoupenců naší víry?“ vydechla Fidelma. Teprve v nedávné době se pro římského biskupa začalo používat latinské označení Papa, což znamenalo v dětské řeči otec. Příslušníci církve v Pěti královstvích to slovo příliš často nepoužívali. Fidelma výraz papež použila jen pro zdůraznění. Zabodla pohled pronikavých zelených očí do Eadulfa. „Pokud sem směřuje osoba tak vysokého postavení, pak je mi význam oné deputace ještě větší záhadou.“ „A je tím pádem ještě důležitější, abychom vyřešili smrt bratra Cerdica, nežli sem poselstvo dorazí,“ přitakal Eadulf. „Bratr Cerdic byl nejspíš především vyslancem onoho Veraxe, nikoliv biskupa Arwalda.“ „Musíme Colgúovi povědět o důležitém postavení jeho návštěvníka.“ „A já bych si měl znovu promluvit se svým bratrem. Cesta onoho muže, jemuž dělal doprovod, Ctihodného Victricia, jistě také nějak souvisela s touto záhadnou deputací. Muselo jít o velice významného římského duchovního, soudě podle jeho přízviska, a vůbec nepochybuji o tom, že se zde měl sejít právě se Ctihodným Veraxem.“ „Ale proč by se tvému bratrovi nesvěřil, za jakým účelem do naší země míří?“ ptala se Fidelma. „To nevím,“ připustil Eadulf váhavě. „Možná Egric…“ Nakonec ale myšlenku nedopověděl. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222308