Weaver2_sazba.qxd6.10.201622:54Stránka98
18 Plaňky plotu na zadní zahradě, které padly za oběť bouřkám v minulém týdnu, jsem stihl opravit, ještě než se setmělo. Táta nebyl nikdy příznivcem elektroniky – na cokoli, co se zapojovalo do zásuvky, pohlížel s hlubokou a neutuchající nedůvěrou. Přesto si ale koupil nastřelovačku, aby se mu snáze opravovaly ploty kolem rozsáhlých pastvin a polí, když ještě choval dobytek na naší staré farmě. Díky tomu mi šla práce od ruky, přestože pořád pršelo a než jsem opravil poslední plaňku, byl jsem promočený až na kůži. Slunce zapadlo a já najednou z domu uslyšel zvonění svého telefonu. Odložil jsem nastřelovačku a vešel dovnitř dveřmi z kuchyně, kde můj mobil vibroval na stole. Volal Ewan Tasker, po kterém jsem chtěl, aby mi sehnal hlášení o pohřešovaných osobách z případu Lingových. „Nebudu ti lhát,“ řekl po chvilce přátelského tlachání. „Oficiální složka ti nejspíš bude dost k ničemu.“ „Žádné zajímavé podrobnosti?“ „Většinu z toho už nejspíš víš.“ „I tak bych se na oficiální zprávu rád podíval – jen pro jistotu.“ Slyšel jsem, jak ťuká do jedné klávesy a otáčí tím stránky elektronického dokumentu. „Dobře. Takže… tvoje kamarádka Emily Kaneová volala na policii sedmého ledna a oznámila, že její sestra, švagr a neteře zmizeli. Dalšího dne vyplnila oficiální hlášení o nezvěstných osobách v Totnes. Je něco z toho pro tebe novinka?“ „Potvrzuje to, co už vím.“ „Z nějakého důvodu konstábl v Totnes po sepsání zprávy s Emily okamžitě zalarmoval vyšší šarže.“ Mou další otázku předvídal: „Proč? Nevím jistě. V tom oznámení není nic, co by extrémně vybočovalo, a místo činu taky nijak výrazně nepomohlo. Nebyly tam známky boje, nic se neztratilo, žádná krev. Podle mě tomu strážníkovi prostě jen připadalo podezřelé, že tahle zničehonic zmizela celá rodina.“ „Udělal bys totéž?“ „Hlásil to na vyšší místa? Jo, asi jo. Chci říct, o něčem podobném 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222121
Weaver2_sazba.qxd6.10.201622:54Stránka99
jsem ještě neslyšel. Rodiny mizí v jednom kuse, ale většinou se velmi rychle zase objeví. Není obvyklé, aby se úplně vypařila čtyřčlenná rodina, a navíc to, v jakém stavu po sobě nechali dům… to je dost zvláštní.“ „Takže, co bylo dál? Když se do toho zapojila kriminálka?“ „Devátého ledna, osmačtyřicet hodin po zmizení, do domu dorazili dva detektivové s forenzním týmem. Detektivové…“ Odmlčel se a snažil se najít jejich jména – já už ale věděl, že jedním z nich byl Rocastle. „Detektivové Rocastle a McInnes. Ten první je vrchní inspektor, druhý má nižší hodnost.“ Slyšel jsem, jak se proklikává dalšími stranami. „Forenzní tým to tam prošmejdil, sejmul otisky, odebral vzorky DNA… standardní postup. A nic. V databázi jim nic nevyskočilo – ani tehdy, ani teď. Všechno jsem pro tebe zkontroloval znovu. Jejich registrovaná auta, dům, a tak dále, a tak dále. Žádná obvinění, zatčení – všichni dospělí členové rodiny mají čistý rejstřík.“ „Takže z domu nebylo nic ukradeno?“ „Ne.“ „Žádný pohyb na bankovních účtech?“ „Ne. Sestavili ale moc pěkný a obsáhlý seznam důkazních položek, na který jsem moc nekoukal. To si projdi sám, až ti pošlu kopii.“ „Díky, Tasku. Ještě něco?“ „Víš, že zavolali ÚPO?“ Úřad pro pohřešované osoby. Dvaasedmdesát hodin po zmizení člověka mohla policie přivolat k případu ÚPO. Byl to jediný tým v Británii specializovaný na hledání pohřešovaných osob. Ročně se věnoval zhruba tisícovce případů, spolupracoval s policejními složkami na identifikaci nezvěstných a pomáhal určovat totožnost nalezených těl a ostatků. „Ne, to jsem nevěděl. Našli něco?“ „Ne. Jak tak čtu mezi řádky, je mi jasné, že ten případ šel hodně rychle do kytek, a to i přes pomoc ÚPO. Rocastle se na to po pár dnech vykašlal, takže McInnes zůstal –“ „Počkej chvilku. Rocastle na tom strávil jen několik dní?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222121
Weaver2_sazba.qxd6.10.201622:54Stránka100
„Tři, abych byl přesný. Ani o minutu víc.“ „Píše se tam proč?“ „Jo – případ uvízl na mrtvém bodě. Parafrázuju, ale křičí to tady z každého slova. Podobných případů jsem zažil spoustu, věř mi.“ Zarazil se. Párkrát zaklikal. „Poslední zaznamenaná aktivita byla třiadvacátého července, kdy volali Emily Kaneové, aby ji informovali o průběhu vyšetřování. Nebo spíš o tom, jak jsou bezradní. Je to dost neobvyklý případ, ale zdá se mi, že policie tentokrát udělala, co mohla.“ Dalších pár kliknutí. „Jo, a jejich počítače byly taky čisté.“ Zamyslel jsem se nad tím, co mi právě řekl. Pokud byly počítače čisté, pak nejspíš nebylo nic zajímavého ani v mailech, přesto jsem měl v plánu to pro jistotu zkontrolovat, až mi Spike sežene přihlašovací údaje. Ale zapojení Rocastla bylo nepochybně zajímavé. Strávil na případu jen tři dny, takže očividně nenarazil na nic, co by stálo za to hlouběji prošetřit. Nevysvětlovalo to však, proč byl k případu vůbec přivolán. Přivolat k pátrání po nezvěstných osobách vyššího důstojníka nebylo nijak neobvyklé – právě naopak –, jenže svěřit někomu s Rocastlovou hodností a zkušenostmi dohled nad případem, ve kterém nefigurovala mrtvola a žádný důkaz nenasvědčoval tomu, že by rodina byla v bezprostředním ohrožení života, to už bylo zvláštní. „Viděl je potom někdo?“ zeptal jsem se. „No, to tě hodně pobaví. V týdnech po jejich zmizení policie registrovala dvaapadesát telefonátů od občanů, že je někde zahlédli, ale všechny byly k ničemu.“ „Všech dvaapadesát?“ „No, u tří si policie udělala poznámku ‚Možná, pokud budeme naprosto zoufalí‘, ale – a to opět čtu mezi řádky – spíš se jen v hromadě shnilých jablek snažili najít to nejmíň zkažené. Víš, jak to chodí. Zavalí tě desítky telefonátů – některé možná stojí za prověření, ale drtivá většina je jen omyl, idioti, co se ti pletou do cesty, anebo staří dobří cvoci. Málokdy se v tom nenajde ani jedna relevantní stopa, ale i to se stává. Jen jsem to prolítnul, ale je ti jasné, proč se poldové zrovna nepřetrhli nadšením.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222121