Třpytný dvůr (Ukázka, strana 99)

Vozka z prvního kočáru zavolal na první skupinku pasažérů, která zahrnovala i Tamsininu rodinu. Dívala se, jak odcházejí, zdrcená žalem. Jakmile odjeli, otočila se na patě a utekla do foyer. Mezi hosty čekajícími na odvoz bylo tolik pohybu a hluku, že si jejího rychlého odchodu nikdo kromě mě nevšiml. Dokonce ani Mira, která mluvila s nějakým pomocníkem. Protlačila jsem se mezi postávajícími lidmi a spěchala jsem za Tamsin a naprosto ignorovala Rhondino volání, že nemám zapomenout přijet se za ní podívat.

• Tamsin jsem našla plakat na posteli v našem pokoji. Když jsem vešla, prudce zvedla hlavu a horečně si začala utírat oči. „Co tady děláš? Neměla by ses loučit s tetičkou?“ Sedla jsem si vedle ní. „Ona to beze mě zvládne. Přišla jsem za tebou. Měla jsem o tebe starost.“ Potáhla nosem a znovu si otřela oči. „Nic mi není.“ „Každému může být smutno,“ řekla jsem jemně. „Nemusíš se stydět, že ti chybí.“ „Já se nestydím… ale nesmí mě takhle vidět… ani ostatní. Nesmím ukázat žádnou slabost.“ „Mít ráda svou rodinu není slabost.“ „Ne… ale tady? Tady musím být silná. Pořád. Musím se dívat jenom před sebe.“ Už znovu měla v očích starý známý odhodlaný pohled. „Jdu si za svým a nic mě nesmí zastavit. Potřebuju dosáhnout svého.“ Neodpověděla jsem. Jenom jsem jí překryla ruce svými a po chvíli mi je stiskla. „Vím, že si všichni myslí, že jsem studená a bezcitná. Že jsem na lidi zlá.“ „Ke mně ses nikdy špatně nechovala.“ Zvedla oči. „Jistě, že ne. Copak bych se jinak naučila ten 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222098

zatracený belsijský waltz, kdybys ho se mnou necvičila? S tebou musím být zadobře. Ale vážně…“ Odtáhla se a sepjala ruce před sebou. „Musíš pochopit, že tohle všechno nedělám proto, že bych byla od přírody potvora. Mám k tomu důvod – musím být nejlepší a získat pro sebe to nejlepší v Adorii.

Kdybys tak věděla, co mám… co je v sázce…“ Hlas jí začal přeskakovat. „Tak mi to řekni,“ řekla jsem prosebně. „Řekni mi to, třeba ti pomůžu.“ „Ne.“ Tamsin si utřela ještě několik posledních rebelských slz. „Kdybych ti to řekla, už bys mě nikdy neviděla stejně.“ „Jsi moje přítelkyně. Na tom, co k tobě cítím, se nic nezmění.“ Zároveň mě ovšem napadlo, jestli by někdo takhle rychle vydoloval přiznání ze mě. Byla jsem přesvědčená, že Tamsin ani Mira by se nechovaly stejně, kdyby věděly, že sdílejí pokoj s potomkem velkého Ruperta. „Nemůžu,“ řekla. „To nemůžu riskovat.“ „Tak dobře. Nemusíš mi říkat nic, co nechceš. Ale kdybys potřebovala, máš mě tady. Doufám, že to víš.“ Její úsměv byl smutný, ale upřímný. „Vím.“ Dveře se otevřely a dovnitř téměř vběhla Mira. „Tady jste.

Všichni… Jsi v pořádku?“ Tamsin vstala. „Ano, v pořádku. Co se děje?“ Mira se na mě podívala, abych jí potvrdila, že Tamsin mluví pravdu. Mírně jsem přikývla. Ještě chvíli si Tamsin ustaraně prohlížela a pak pokračovala. „Všichni jsou pryč… myslím rodiny. Jasper nás svolal zpátky do tanečního sálu.“ Teď už zmizely i poslední stopy Tamsinina emočního zhroucení. Krátce se zkontrolovala v zrcadle a pak vyšla za Mirou. „Bylo mi to jasné. Věděla jsem, že se něco děje.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222098

Spěchaly jsme zpátky dolů po schodech a našly všechny v tanečním sále. Tamsin nebyla ani náhodou jediná, kdo nesl odjezd svých milovaných velice těžce, a já jsem nemohla nemyslet na to, jestli měl Jasperův plán takový účinek, v jaký doufal.

Paní Mastersonová nás utišila a Jasper předstoupil. „Doufám, že se vám dnešní den líbil. Pro mě bylo skutečným potěšením setkat se se všemi těmi úžasnými lidmi, kteří vás vychovali. Jejich návštěva ovšem není jediným dnešním překvapením.“ Chvíli čekal, aby ještě znásobil napětí. Přestože měl ve tváři klidný a zářivý výraz, pohled na mnohem nervóznější tvář paní Mastersonové mi řekl, že všechno není úplně v pořádku. Znovu mě zaplavila neblahá předtucha. „Doufám, že se všechny těšíte do Adorie, protože odplouváme – o dva měsíce dřív, než jsme měli v úmyslu.“

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222098