boda projevu tak dostává od evropských institucí další zásah. Před rozpadem bipolárního světa se politické korektnosti ne vyhnuly obě světové supervelmoci (Spojené státy i Sovětský svaz). V tehdejší době horečné zbrojení stálo za „ochranou míru“, nyní se nevedou války, ale „kampaně“ (střelba v kam pani je zřejmě méně nebezpečná než střelba ve válce…). Na některých evropských školách je dřívější pětka nahrazena novým výrazem „odložený neúspěch“. „Korektnost“ prostu puje celou společností a doplňme, že nikoli výhradně v ze mích EU. Na stráži politické korektnosti stojí kromě euro byrokracie také část médií a někteří evropští intelektuálové. V dnešní době není těžké někoho znemožnit. „Závadná“ vy jádření připravila o posty některé politiky, vysoké úředníky i běžné občany v zaměstnání. Šlo především o zastánce stan dardních idejí vlastenectví, křesťanství a konzervatismu.37 V nové evropské regulaci jazyka jde například o záměrné změkčování některých výrazů a vymýšlení nových slov. Z ja zyků jsou vypouštěna tradiční označení nebo spojení. „Tra diční vnímání“ starých označení může mít v novém new speaku závadný a diskriminující charakter. Za nacionalismus jsou například považovány již myšlenky vlastenectví a národ ní hrdosti. Politici jsou nuceni vhodně formulovat věty a „zá vadný“ obsah je odsunut za hranice korektního vystupování. Evropský newspeak nutí politiky přemýšlet ne nad tím, co říkají, ale nad tím, jak hovoří. Politická korektnost je podle některých politologů propa gandistická deformace, která nám nařizuje „jediné přípustné a správné“ stanovisko. Snaha „uzavírat“ naše myšlení do po žadovaného formátu nese rysy cenzurního chování. Opoziční názory jsou označovány za nonkonformní a debata se stáčí od obsahu sdělovaných informací k jejich nositelům a způso 37 S nadsázkou lze říci, že kandidát na evropského komisaře, italský křes ťan Rocco Buttiglione, nebyl dostatečně korektní při výkladu někte rých aspektů své víry a jeho nominace na diskutovaný post neprošla. Italský křesťan narozený v silně nábožensky založeném regionu jižní Itálie tak klidně mohl také hovořit o náboženské diskriminaci…
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222092
bu podání. Cílem takového systému politické korektnosti je limitování lidského projevu. Omezováním se některé pojmy vytěsňují a nahrazují je pak nové ideje a představy. Evropská elita je pravděpodobně přesvědčena, že myšlenky evropan ství představují platný univerzální princip pro celou Evropu a přizpůsobuje tomu své projevy a politiku. Vytěsňování ji ných názorů je jedním ze symptomů, které do logiky rozho dovacího procesu v EU dokonale zapadají. Limitace myšle nek ostatních a nenaslouchání je „diagnózou“ nemocného způsobu rozhodování. V roce 1972 přišel americký psycholog Irving Lester Janis s teorií takzvaného syndromu skupinového myšlení (groupthink). Jedná se o popis a identifikaci hlavních chyb, které vedou v rámci rozhodovacího procesu k nesprávnému rozhodnutí. Základní chybou je eliminace názoru ostatních a ústřední snaha o dosažení kompromisu v rozhodovacím týmu. Týmové názory jsou apriorně přijímány a názoroví oponenti mohou být ignorováni. Jejich názory jsou ozna čeny jako irelevantní, případně zlehčovány. Není výjimkou, že názorový protivník je považován za polo-intelektuála, extremistu nebo radikála. Oponent může být (i mediálně) nařčen ze zastupování zájmových skupin závadného charak teru, podplácení nebo jsou proti němu použity jeho dřívější prohřešky a chyby. Cílem je získání a mobilizace veřejné podpory pro vlastní rozhodnutí, a to za jakoukoliv cenu. Takovým dlouhodobým chováním dochází k systémovému zbytnění a postupem času k izolaci rozhodovacího centra od problémů periferie. Irving Janis definoval osm sympto mů groupthinku: Iluze nezranitelnosti, která vytváří přehnaný optimismus, jenž posiluje touhu přebírat vysoká rizika. Kolektivní ospravedlnění, tým nebere v úvahu varování a řádně nezkoumá vlastní přístupy (jejich možné důsledky). Víra ve vlastní morální předurčení, tým věří ve správnost své kauzy a ignoruje etické a morální důsledky svého rozho dování. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222092
Stereotypní vidění osob mimo rozhodovací tým, negativní označování odpůrců rozhodnutí a názorové opozice; už samo takové označení neumožní posléze přijmout jejich – byť tře ba logický – návrh. Přímý nátlak na disent, členové týmu jsou pod tlakem (konsenzu) a rezignují na předložení alternativ. Autocenzura, pochyby o konsenzu se nevyjadřují kvůli obavám z důsledku. Iluze jednomyslnosti, majoritní názor je automaticky pre zentován jako jednomyslný. Strážci správnosti, členové ochraňují skupinu i lídra od pří padných negativních projevů opozice.38 Shrnutí výše uvedených symptomů nabízí přirovnání a příklad, který parafrázoval český ekonom Pavel Kohout: „…představte si politický summit prezidentů a premiérů ně kdy kolem druhé hodiny v noci. Všichni účastníci jsou stejné nebo podobné profese, názorově se z větší části velmi sho dují, jsou pod tlakem médií, neboť reportéři budou očeká vat výsledky na ranní tiskové konferenci. Jsou i pod tlakem ostatních kolegů: málokdo touží, aby se na někoho ukazo valo prstem: To on nám zkazil dohodu! Zrovna v momentě, kdy vše pěkně směřovalo ke všeobecnému konsenzu!!“39 V dějinách mezinárodních vztahů došlo v důsledku syn dromu skupinového myšlení k několika závažným omylům. Jako exemplární příklad se uvádí americká invaze v Zátoce sviní (duben 1961), kdy americká CIA vytvořila kolem pre zidenta Kennedyho tým „správně“ informovaných expertů. Původně dobře naplánovaná akce byla postupně týmem od borníků modifikována a ve finále s velkou ostudou selhala. Podobný způsob rozhodování podle některých expertů stál i za nezdarem USA ve vietnamské válce. 38 K problematice více viz online text s názvem “What is Groupthink?”: http:// www.psysr.org/about/pubs_resources/groupthink%20overview.htm. 39 Více viz online text s názvem “Groupthink: Pod diktátem konsensu”: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1645/groupthink-pod-diktatem -konsenzu.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222092