C estovní ruch Z makroekonomick é ho hlediska
byla nabídnuta dříve. Do této kategorie je možné zahrnout i incentivní zájezdy, kdy veškeré náklady za cestu hradí firma, a také případy, kdy účastník cestovního ruchu obdrží během cesty výrobky dlouhodobého užívání za cenu podstatně menší, než je v zemi jeho trvalého pobytu. Takové výdaje spadají do výdajů budoucí spotřeby. Dalším případem může být např. dobrodružná dovolená ve volné přírodě, kdy turista např. spí ve vlastním stanu, velkou část jeho jídelníčku tvoří nasbírané lesní plody či ulovené ryby atd.
3.4 Turistický export a import Jak již bylo poznamenáno, výdaje účastníků cestovního ruchu z jiné země na běžnou a budoucí spotřebu se stávají vkladem do ekonomiky přijímající země. Například japonští turisté, kteří cestují do České republiky, získávají své příjmy většinou ve své zemi, ale prostřednictvím utracení svých příjmů v České republice přispívají k ekonomice naší země (dochází k přílivu devizových prostředků). V tomto případě se výdaje cizinců stávají pro Českou republiku „turistickým exportem“. Díky pobytu v zemi získávají účastníci cestovního ruchu turistické zkušenosti a odváží si s sebou nezapomenutelné zážitky z pobytu. Turistický export je tedy vývozem turistických zážitků ze země, který je zároveň doprovázen dovozem peněz do dané země, zatímco „turistický import“ je dovozem turistických zážitků do země, který je doprovázen vývozem peněz z dané země. Vrátíme-li se k našemu příkladu, můžeme konstatovat, že pokud naopak čeští turisté cestují do Japonska, jedná se o turistický import do ekonomiky České republiky. Turistickým importem pro japonskou ekonomiku je logicky případ exportu pro Českou republiku, tedy případ, ve kterém jsou peníze japonských turistů utraceny v České republice. Protože jsou zážitky nehmotné (a tím u nich nezaznamenáváme žádné reálné toky) a peníze hmotné, zdálo by se, že když jsou peníze (jakožto něco hmotného) dováženy, mělo by se jednat o turistický import. Není tomu tak, protože na problematiku je nahlíženo z jiného hlediska: výdaje účastníků cestovního ruchu na spotřebu zboží a služeb mají na platební bilanci stejný vliv jako export zboží (v zásadě není důležité, zda je zboží vyvezeno za hranice, kde ho spotřebuje zahraniční spotřebitel, anebo zda je tím samým spotřebitelem spotřebováno na našem území, důležité je, že efekt pro ekonomiku je v obou případech obdobný – v případě turistického exportu ještě pozitivnější, neboť odpadají dopravní náklady). Při turistickém exportu jsou směry peněžních toků a toků turistů totožné, zatímco při exportu zboží jsou toky protisměrné (peníze putují do země, zboží ze země). V případě, ve kterém tok plateb směřuje do dané země, něco bylo exportováno: buď turistické zkušenosti a zážitky, anebo zboží. Protože však zkušenosti a zážitky nejsou hmotné, hovoříme často o tzv. „neviditelném exportu“– reálně nebylo vyvezeno žádné zboží, neboť zboží bylo v zemi spotřebováno zahraničním účastníkem, anebo došlo ke spotřebě služby a byl potom vyvezen nehmotný zážitek. Protože služby jsou místně vázané na konkrétní prostředí a konkrétního poskytovatele, reálně je vyvážet nelze. Tvrzení, že výdaje zahraničních turistů v České republice jsou exportem cestovního ruchu ČR do jiných zemí, může vytvořit určitý zmatek. Když se totiž odkazujeme na export, tak obvykle lidem vyvstanou na mysli exportní produkty (například obuv) a nebe– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222014