„Takže vaši dva parťáci vám s Nallyinou udělali čáru přes rozpočet, co?“ Ayle utekl tlumený vzlyk. „Vell-Fern mě nikdy nemiloval. Já… já myslela, že když se naučím udělat ten lektvar… Až pak jsme se to rozhodli rozjet ve velkém. Bylo to výhodné, víte? A já se strašně nudila. Jenže jsem netušila, jak moc se chce Vanny mému muži pomstít.“ „Tak přišla na řadu Nallyina, že?“ Vallvala se v lehce důvěrném gestu naklonila přes stůl směrem k Ayle. „Váš bývalý snoubenec doufal, že když Nallyinu donutí zamilovat se, tak vás Vell-Fern opustí a on se tak bude moci stát současným manželem, že?“ „Ano,“ paní z Marry si hřbetem ruky otřela slzy stékající pomalu až k bradě. „Jenže, pak Vannyho něco vyděsilo. Myslela jsem, že má výčitky kvůli mně, ale…“ K Vallvale až nyní dolehl hluk, jenž už nějakou chvíli pronikal i přes zavřené dveře do výslechové místnosti. V okamžiku, kdy rozeznala rozhořčený výkřik jednoho z jejích podřízených Ne, tam nemůžete! se dveře rozrazily a několik set letá upírka bez sebemenších skrupulí napochodovala až před Vallvalu. „Můžete mi vysvětlit,“ spustila rozhořčeně, „proč mi vyhrožujete?!“ „Paní Bey–“ „Ten… ten váš mistr mi naběhnul do kanceláře a vyděsil mi klientku! Kars je propuštěný, jasné?! A já nevím, kde je!“ A jak galéra vplula, tak zase plynule vyplula, aniž by za sebou zanechala jedinou známku své přítomnosti. Tedy, pokud nepočítáme Vallvalin slastný obličej. Vallvala kývla na ostrahu. „Pro dnešek jsme skončili, paní z Marry. Strážníci vás odvedou do cely.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222002
Ayla by se za jiných okolností jistě rozhořčeně bránila a dožadovala se rodinného advokáta. Ovšem nyní měla pár námětů k zamyšlení a netoužila se setkat se svým tchánem dříve, než si v hlavě utřídí pár vhodných odpovědí. „Paní z Marry?“ Oslovená se na prahu odevzdaně otočila zpět k vrchní komisařce, které stále viditelně něco vrtalo hlavou. „Ještě jednu poslední otázku. Zajímalo by mě, co s tím vaším kšeftem měl společného váš manžel?“ „Ten? A co by s tím měl mít společného?“ Aha! No samozřejmě. To se ostatně dalo čekat. Vallvala se – sama pro sebe – opět usmála.
Mezitím, v úplně jiné části města, si jistý muž až příliš pozdě uvědomil, že šlápl – lidově řečeno – do pomyslného lejna událostí, které vás velmi přímočarým způsobem donutí dívat se na věci (a často i sám na sebe) z úplně jiného hlediska. Byl si tak jistý! Celá operace spočívala v redistribuci. S tekutými přísadami to nikdy příliš neuměl, avšak co se týče magie… Byl si až příliš jistý. V místnosti, kde se po několikahodinovém bezvědomí konečně probral, panovalo zlověstné ticho, přerušované pouze tichými sténavými zvuky vydávanými člověkem, který si ještě před chvilkou myslel, že nad vším opravdu vyzrál. Hlas v jeho hlavě mu však jasně naznačoval, že se velmi ošklivě mýlil. Když ne ty, tak kdo?! Avšak ani Anvatar Kars, ač jinak zodpovědný za spousty ohavností, nedokázal na tuto otázku odpovědět. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222002
*** Druhý den ráno se všichni obyvatelé města probudili do potemnělého mokrého dne, jenž sám o sobě nevěstil nic dobrého. LayRinar od něj také nic dobrého nečekal. Jeho kořist, která ze začátku vypadala jako losos úctyhodné váhy, se ukázala jako obyčejná osamocená sardinka. A ten zatracený magický patlal, jak ho z oblibou nazývala vrchní komisařka oddělení vražd, se opravdu vypařil. Stopu po něm nenašli dokonce ani LayRinarovi agenti. Každý si někdy při řešení byť těch nejobyčejnějších záhad života připadal, že mu něco uniká. Člověk se pak přistihne, jak sám v zavřené místnosti civí do prázdna a přemýšlí nad něčím, o čem si je naprosto jistý, že má přímo před očima, ale stále nenachází způsob, jak to pomyslné něco zahlédnout. LayRinarům problém však zasáhl mnohem bolavější místo. Najednou si totiž uvědomil, že mu něco uniklo. A ať už to bylo cokoli, už nikdy nezjistí podstatu, protože si právě nechal protéct mezi prsty úžasnou příležitost všechno vyřešit. Vallvala Kya z Verrsu nepatřila k nejpříjemnějším lidem, co znal. S největší pravděpodobností by mu jednou udělala ze života peklo. Avšak, jak už jsme podotkli několikrát, LayRinar byl na peklo zvyklý, a kdyby na to přišlo, dokázal by si poradit i s nerudnou poloviční vílou. Větší starosti mu ale dělal fakt, že Vallvala věděla něco, co on ne. Věděla to pravděpodobně dříve, než případ začala pořádně vyšetřovat, a určitě dříve, než to LayRinarovi vůbec začalo vrtat hlavou. Vallvala by jistě dokázala Karse najít spíše než on. Vallvala by s ním však po tom, co se stalo, jistě nekomunikovala.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222002