Podstatu pravého umění nelze spatřovat v lineárním po kroku, jak to po vzoru techniky dělali mnozí jeho avantgar dní souputníci, ale spíše v organickém růstu, ve splynu tí minulosti, přítomnosti a budoucnosti: Dějiny umění zvláště v Evropě potvrzují, že nezapomenutel nost velkých uměleckých děl spočívá především v tom, že mohou znovu inspirovat každou generaci, a to je právě také odlišuje od nekonečného množství méněcenné dobové produkce. Jen tehdy, zůstává-li obsah uměleckého díla v živé souvislosti s budoucností, může-li v každé době uplatnit osobitost svého poselství, mohou ti, co přicházejí, potom prohlásit, že dílo je nezapomenutelné, že generace, která je vynesla, měla styl.
Otázkou je, zůstaneme-li u Kokoschkovy definice „neza po me nutelných velkých děl“, co v posledních desetiletích kurátoři a kritika vynášejí z umění jako nejhodnotnější a co to vypovídá o západní civilizaci a její kultuře jako celku. Jaký má vlastně moderní doba styl, a má vůbec nějaký? Ne potvrdily se jeho chmurné předpovědi o povrchnosti moder ního člověka a jeho snaze uniknout ze života? Tyto otázky člověka neodbytně napadnou, když prochází sbírkami pová lečného a současného umění v některé z evropských galerií.
Pocit
bezdomovectví
/
Jedna poměrně rozšířená teorie vysvětluje rozbujení ab strakce tím, že je únikem od všech podstatných otázek, které si lidstvo dříve kladlo, výrazem oproštění se od všech tradič ních závazků. Abstraktní malba převládla po druhé světové válce nejen proto, že byla propagována jako výraz svobody západních demokracií a stavěna do protikladu k realistickým (a zdiskreditovaným) stylům nacistického Německa a Sovět / 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221762