Druhý den jsem měl zaracha a Vendulka musela na kobereček. Ale — světe zboř se! — odpoledne si pro nás přišli naši hipíci. Teprve po letech mi došlo, že se prostě jen museli omluvit za včerejšek, a nevím, co komu řekli. Zato si přesně vybavím, že po obědě tenkrát trochu sprchlo a já se pak brouzdal v sandálech naboso trávou, propuštěn z domácího vězení, ale naráz daleko volnější než kdykoli předtím. Jako bych tou skandální iniciací opravdu překročil nejen meze matčiny tolerance, ale s nimi i neviditelný práh, za nímž už čekal docela nový svět.
III A teď druhá půlka toho příběhu, v jejímž úvodu musím přiznat, že jsem nikdy neřešil, proč s Kubou a Vendy jezdí na dovolenou tatínek. Já zase jezdil pokaždé jen s mámou, a co? Jenže toho roku přijela týden po návratu z Horní Bečvy k našemu domu v Žabovřeskách rozhrkaná vétřieska, na jejíž korbu jsme naskládali celý dosavadní život — a odstěhovali se z Brna do Nové Vsi u Světlé, kde žili mí prázdninoví přátelé. Cesta v kabině náklaďáku byla dobrodružství, to jo, ale jinak jsem úplně nechápal, co se děje. Iracionální
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221597