Většinu volarské posádky tvořili Varitajové, kteří nebyli zrovna hovorní, a menší skupina Svobodných rytířů setrvávala v palácích severní čtvrti přebudovaných na kasárny. Ulice, nebo to, co z nich zbylo, zůstávaly obvykle nestřežené, neboť se na nich sotva vyskytl někdo, koho by stálo za to kontrolovat. Většina otroků byla už před mnoha týdny odvezena za oceán a ti, kteří zůstali, měli plné ruce práce s naplňováním Darnelovy představy o honosném paláci. Zvlášť práce jednoho z nich byla vysoce ceněna. Darnel dokonce vyhrožoval, že usekne ruku každému dohlížiteli, který se ho jen dotkne bičem. Návštěva u mistra Benrila nepatřila k Aluciovým oblíbeným povinnostem. Plnil ji tak zřídka, jak mu jen svědomí dovolovalo, přede vším tehdy, když vzpomínka na Alornis zastínila všechny jeho ostatní myšlenky. Starý mistr pilně pracoval na západní zdi, zubaté a ohořelé památce na zničení města. Nyní byla stěna po celé své délce obložená mramorem. Benrila doprovázel podsaditý a plešatějící otrok. Byl starší než většina ostatních otroků, ale před popravou ho zachránily jeho zkušenosti s opracováním kamene a také to, že dobře věděl, kde najít další stavební materiál. Jen zřídka utrousil víc než několik slov, neboť v jeho případě dohlížitelé žádný zákaz bičování nedostali, ale když už promluvil, bylo patrné, že pochází ze šlechtického rodu. Alucius zatím neznal jeho jméno, a vlastně je ani znát nechtěl. U otroků jeden nikdy neví, jestli přežijí tak dlouho, aby stálo za to se s nimi seznamovat. „Jde vám to dobře, mistře,“ pozdravil Benrila, který stál na druhé řadě lešení a tesal do mramoru obrovský reliéf zobrazující Darnelovo slavné vítězství nad královskou armádou. Benril přestal tlouct kladívkem a ohlédl se. Nepozdravil, jen otráveně mávl rukou, což pro Alucia znamenalo svolení vylézt po žebříku za ním. Alucius vždy obdivoval rychlost, s jakou oba muži pracovali. Podsaditý otrok obrušoval hotové části, zatímco pod Benrilovýma rukama se z hrubého kamene rodily další obrazy. Darnel jim práci na tomto vychloubačném projektu zadal teprve před měsícem, a přesto už byla čtvrtina hotová. Krásně tesané postavy se z kamene nořily v souladu s rozsáhlým náčrtkem, který prve Benril rozvinul před spokojeným zrakem krajského knížete. ◆ 98 ◆
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221588