a mastnotu se mi zvedal žaludek. Matka na to ale šla takticky: „Podívej se, jaké jsou to mistrovské kousky,“ hladila drahocenné vazby knih. „Když přečteš jednu knížku, naučíš se jedno nové slovo, slyšel jsi už o tomhle pravidle?“ Tento způsob jazykového obohacování mě nedojal. Ukazovala mi Vinnetoua od Karla Maye, Partu Pera Kvržice a Vlak ve sněhu od Mata Lovraka. Všechno kolem knih jsem bral jako nátlak, měl jsem zkaženou náladu a proklínal jsem tetinu známost s Branko Ćopičem. „Proč se neseznámila s Asimem Ferhatovićem, byl by mě zadarmo vzal na zápas FK Sarajevo?“ „Tvoje teta je revolucionářka! Bože můj, Alexo, přece nejsi primitiv, abys vedl takové řeči!“ „Cože? Je snad Hase primitiv?“ popadal mě vztek a byl jsem připraven pohádat se, kdyby chtěla urazit fotbalistu, který sám porazil Dinamo v Záhřebu 3:1. „Nemám nic proti tvému Ferhatovićovi, ale oba tvoji dědové, synku, jsou úředníci, nemůžeš být nepřítelem knih.“ „A co tedy, to jako nemám hrát fotbal? Oho, takový film si nepřejte vidět!“ rozséval jsem žár jako kus dřeva hořícího na větru. Matka vzala do ruky žehličku. „Mě šňůrou od žehličky nesvážeš!“ vykřikl jsem. „Kdo by tě měl svazovat, co blázníš?“ řekla starostlivě matka. Psychologický nátlak nepřinášel žádné výsledky, ani mě nenapadlo, abych četl něco víc než zprávy z fotbalových zápasů. Na znamení protestu jsem sledoval ve ve-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221486