O HNUTÁ
VùTVIâKA
/ J OE R. L ANSDALE
„Negersk˘ peníze jsou stejnû dobr˘ jako kter˘koli jin˘,“ nedal se Leonard. „Já to vím. Já tam na galerii sedûl a jednou jsem jednomu bûlochovi plivnul na hlavu.“ „Tak to kecá‰.“ „Kecám, ale ãlovûk se snad ãas od ãasu mÛÏe zasnít, ne?“ Zrovna jsme si ‰eptem upfiesÀovali dal‰í postup, kdyÏ tu k nám najednou pfii‰el ten prcek, co nás zapsal. A povídá: „Medov˘ holky jsou nemocn˘.“ „Kdo?“ nechápal jsem. „Ty gospelov˘ zpûvaãky, co jsem vám o nich fiíkal,“ vysvûtlil star˘ bfiichomluvec, kter˘ k nám pfii‰el taky. „Asi se jim zamotaly zdravotní plenky pro dospûl˘, tak to odpískaly. Anebo sly‰ely tu mladou holku, jak to odzpívala a ode‰la. Vím urãitû, Ïe tu byly, já je vidûl, ty pizdy nafoukan˘.“ „Tak to by staãilo,“ varoval ho muÏík. „Omlouvám se,“ fiekl bfiichomluvec a od‰oural se zpátky ke ‰tokrleti. Já myslel na kdeco jiného a vlastnû jsem si té mladé ani moc nev‰ímal. Ale nûkde v duchu mi utkvûlo, Ïe zpívala nûco od Patsy Clineové a vÛbec ne ‰patnû. „Mnû Medov˘ sestry fiíkaly, Ïe jsou nemocn˘,“ zopakoval muÏík. „Obû?“ zajímal se Leonard. „Jo, najednou je to popadlo, takÏe na fiadû jste vy.“ „Aha,“ já na to. Leonard mû chytil za pazouru. „No tak. Já si pofiád pamatuju The Old Rugged Cross.“ „Necloumej se mnou,“ ohradil jsem se. „To tam fakt jako pÛjdeme?“ „Já si zpívám ve spr‰e,“ prohlásil. „A docela mi to jde.“ „Ale co, kurva,“ rozhodl jsem se. Zkrátka, vlezli jsme tam, a já tu písniãku znám taky. Jsem ateista, ale sem tam nûjaká pûkná kostelní písniãka, proã ne? Nemûli jsme Ïádn˘ hudební doprovod, ale byla tu místní kapela a ta tu skladbu znala... tak trochu, i kdyÏ si teda nevzpomínám, Ïe by v tom bylo sólo na tubu. Dali jsme se do toho. Leonard opravdu zpíval dobfie; moÏná ani ne fale‰nû. Já jsem tak jako pfiicmrndával, kdykoli mi pokynul rukou, jenÏe dost brzy jsem uÏ neumûl text, a tak jsem zaãal zpívat kraviny. Nûjaká stafienka na invalidním vozíku v první fiadû fiekla: „Pfiineste mi pu‰ku.“ Leonard to dozpíval, já u toho luskal na prsty a snaÏil se vypadat non‰alantnû. Myslím, Ïe kdybych mûl tmavé br˘le, moÏná by mi to i pro‰lo. KdyÏ jsme skonãili a vypadli odtamtud, byli v‰ichni moc rádi, Ïe nám vidí záda. Po mnû dokonce nûkdo hodil zmuchlan˘ papírov˘ kelímek. Ale netrefil se, sráã. KdyÏ jsme vylezli druhou stranou, Leonard povídá: „Do prdele, Hape. Kdybys to tak neposral, mohli jsme tu cenu vyhrát. Nebo já jsem moh.“ „Já z nás pûveck˘ duo neudûlal, protoÏe jsme spolu taky nikdy nezpívali. Já tam lízt nechtûl.“ „Zato já jsem po tom touÏil odjakÏiva.“ „Jo, ‰lo ti to dobfie,“ uznal jsem, „ale chraÀ tû pámbu si z toho udûlat vedlej‰ák.“ „No, tebe by to napadnout ani nemohlo,“ fiekl Leonard. „Hele, jdeme a zkusíme najít tu Tillie.“ „Jestli je naÏivu.“ – 107 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221481