B E N A A RO N O V I T C H
Toby pfiestal ‰tûkat, a teì naopak ãenichal Zachovi v patách, kdyÏ pfies atrium zamífiil k pódiu, kde jsme mûli uloÏenou Knihu, tedy ne pfiímo Knihu samu, ale její hodnû dobrou kopii z konce osmnáctého století, otevfienou na titulní stránce. Nahlas pfieãetl cel˘ její název – „Philosophiae Naturalis Principia Artes Magicis“ – s nesprávn˘m „s“ ve slovech principia a magicis; Plinius star‰í by z toho byl pûknû doÏran˘. Vûdûl jsem, jak to vytáãí Nightingalea, kdyÏ jsem to dûlal já sám. „To si ze mû snad dûláte prdel,“ vydechl a otoãil se, aby na mû vyãítavû ukázal prstem. „Sem pfiece nemÛÏete patfiit, jste... obyãejnej. Tohle je Rozmar, tohle je ãistû pro pracháãe a zrÛdy.“ „Víte, jak to chodí,“ opáãil jsem. „ÚroveÀ poslední dobou upadá.“ „Ti zatracení Isaaci,“ pokraãoval. „Mûl jsem to s bratry Nolanov˘mi risknout.“ Napadlo mû, jestli Nightingale ví, Ïe máme pfiezdívku. Také mû zarazilo, jak je moÏné, Ïe ji zná nûkdo jako Zachary. „Co jste teda zaã?“ zeptal jsem se – za pokus to muselo stát. „MÛj táta byl skfiítek,“ odpovûdûl Zach. „A tím nemyslím, Ïe málo vyrost.“
– 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221479