B E N A A RO N O V I T C H
Toby pfiestal ‰tûkat, a teì naopak ãenichal Zachovi v patách, kdyÏ pfies atrium zamífiil k pódiu, kde jsme mûli uloÏenou Knihu, tedy ne pfiímo Knihu samu, ale její hodnû dobrou kopii z konce osmnáctého století, otevfienou na titulní stránce. Nahlas pfieãetl cel˘ její název – „Philosophiae Naturalis Principia Artes Magicis“ – s nesprávn˘m „s“ ve slovech principia a magicis; Plinius star‰í by z toho byl pûknû doÏran˘. Vûdûl jsem, jak to vytáãí Nightingalea, kdyÏ jsem to dûlal já sám. „To si ze mû snad dûláte prdel,“ vydechl a otoãil se, aby na mû vyãítavû ukázal prstem. „Sem pfiece nemÛÏete patfiit, jste... obyãejnej. Tohle je Rozmar, tohle je ãistû pro pracháãe a zrÛdy.“ „Víte, jak to chodí,“ opáãil jsem. „ÚroveÀ poslední dobou upadá.“ „Ti zatracení Isaaci,“ pokraãoval. „Mûl jsem to s bratry Nolanov˘mi risknout.“ Napadlo mû, jestli Nightingale ví, Ïe máme pfiezdívku. Také mû zarazilo, jak je moÏné, Ïe ji zná nûkdo jako Zachary. „Co jste teda zaã?“ zeptal jsem se – za pokus to muselo stát. „MÛj táta byl skfiítek,“ odpovûdûl Zach. „A tím nemyslím, Ïe málo vyrost.“
– 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221479
10
Russell Square
Stfieda Následujícího rána mû probudil fiev. Vykulil jsem se z postele, popadl jsem svÛj teleskopick˘ obu‰ek a vyrazil ze dvefií je‰tû dfiív, neÏ jsem se staãil úplnû probrat. Oãividnû se vyplatily v‰echny ty noci, kdy mû terorizovala Molly. Bylo pofiád dost brzy, byla tma, takÏe ze v‰eho nejdfiív jsem na chodbû rozsvítil. Stál jsem tam jen tren˘rkách, na zimním vzduchu mi zaãínala b˘t rychle zima a uvaÏoval jsem, jestli se mi nezdál nûjak˘ hrozn˘ sen, kdyÏ se najednou prudce otevfiely vedlej‰í dvefie a na chodbu vybûhl Zach jen ve fialov˘ch slipech a nadával jak pohan. Uvidûl mû a nûãím mi zamával pfied obliãejem. „Podívejte se,“ fiekl. Byla to jeho sportovní ta‰ka, ta, která mi zasmradila celé auto, jenÏe teì byla zázraãnû ãistá, roztfiepené ‰vy byly úhlednû pfie‰ité a vyztuÏené kÛÏí, logo Adidasu vyspravené modrou nití. Vztekle ta‰ku otevfiel a ukázal ãisté a úhlednû sloÏené obleãení, z nûhoÏ se linula vÛnû citronu a luãního kvítí. Znám pouze jednoho ãlovûka, kter˘ skládá obleãení na takhle precizní úrovni. „To musela vyprat Molly,“ oznámil jsem mu. „Kde to jsme, kurva?“ vztekal se. „Na to nemûla právo. To jsou moje vûci.“ „Ale voní hezky,“ namítl jsem. Otevfiel ústa, aby nûco odsekl, ale pak je zase sklapl, kdyÏ zpoza rohu pfiibûhla Lesley s obu‰kem v jedné ruce a bytelnou svítilnou ve druhé. Stihla si sice nasadit masku, ale na nic jiného uÏ jí nezbyl ãas, a tak na sobû mûla jen bokové ãervené kraÈásky s bíl˘mi puntíky a termotílko bez – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221479
B E N A A RO N O V I T C H
rukávu, pod nímÏ jí poskakovala prsa, coÏ dost rozptylovalo pozornost. Se Zachem jsme na ni zÛstali civût jako dva puberÈáci, ale neÏ mû staãila pfietáhnout obu‰kem, podafiilo se mi vystoupat pohledem k její masce. „Dobré ráno,“ pozdravil ji rozjafienû Zach. Pfiedstavil jsem ho a struãnû jí vysvûtlil situaci. „Nemohl jsem ho nechat ve snûhu,“ fiekl jsem. ¤ekla nám, abychom pfiestali dûlat takov˘ kravál a Ïe se vrací do postele. KdyÏ kráãela zpátky, uvûdomil jsem si, Ïe jsem uÏ zapomnûl, jak má krásnû tvarovaná stehna a jak nádherné se jí za chÛze dûlají v h˘Ïdích ìolíãky. Se Zachem jsme ji bez jediného slova uchvácenû sledovali, dokud neza‰la za roh. „To byla paráda,“ vydechl. „Ano, tohle je prostû Lesley,“ souhlasil jsem. „Tak jak,“ zeptal se. „·ukáte spolu?“ ZpraÏil jsem ho pohledem. „To jako znamená, Ïe ne?“ „Ne,“ odpovûdûl jsem. „Ona je –“ „Reklama na sex,“ dokonãil Zach a oãichal si podpaÏí. Ve zjevném uspokojení pak vypjal ramena, potáhl si za elastick˘ lem slipÛ a pronesl: „Super. Îelezo je potfieba kout, dokud je Ïhav˘.“ Naznaãil pohyb, jako Ïe se vydává za Lesley, ale poloÏil jsem mu ruku na hruì, abych ho zastavil. „Co je?“ divil se. „AÈ vás ani nenapadne,“ varoval jsem ho. „NemÛÏete mít pfiece obojí,“ fiekl. „Rozhodnûte se.“ „V‰iml jste si...,“ zaváhal jsem, „tûch zranûní?“ „Nûkter˘ z nás koukají i pod povrch.“ „Nûktefií z nás dohlídnou dál neÏ na kozy,“ fiekl jsem. „Jasnû,“ fiekl Zach. „V‰im jste si toho zadku?“ „Chcete, abych vám jednu vrazil?“ „Hele,“ Zach o krok ustoupil. „Staãí, kdyÏ fieknete, Ïe máte zájem, a uÏ na ni nebudu myslet. Nebo moÏná je‰tû chvilku, s tímhle je to fakt tûÏk˘, s ohledem na okolnosti. Ale no tak, ani vy pfiece nemÛÏete bejt tak slepej.“ „Vám do toho nic není,“ fiekl jsem. „Dávám vám tejden s ohledem na nezadateln˘ práva hostitele. Pak tenhle revír budu povaÏovat za volnû pfiístupnej – platí?“ – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221479