Prvního února 1960 jdou Joseph McNeil, David Richmond, Ezell Blair jr. a Franklin McCain ve městě Greensboro, v Severní Karolíně, společně na jídlo. Domluví se na restauraci v obchodním domě Woolworth’s, kde si lze u volně dostupného pultu vzít oběd; prostor restaurace je vyzdoben zr cadly v růžové barvě. Všichni čtyři studují prvním rokem Severokarolínskou zemědělskou a technic kou vysokou školu. Nejdou jíst proto, aby se najed li. Protestují proti rasové segregaci na americkém jihu, která přikazuje, že oni jakožto Afroameriča né nesmějí být obslouženi u pultu v obchodech, jako je Woolworth’s. Franklin McCain chce jednoduše zkusit něco no vého. Je mu sedmnáct a později říká: „Chtěli jsme vykročit za to, co dělali naši rodiče.“ Joseph McNeil je u toho proto, že zná i jiný svět než jižní státy. Jeho rodina bydlí v New Yorku. Když se po návště vě doma vrací na místo svých studií, pozoruje, jak je od města k městu čím dál těžší koupit si jídlo. Ve Filadelfii ještě dostane na autobusovém nádra ží občerstvení. V Richmondu ve Virginii je stánek s párkem v rohlíku už jen pro bílé. A v Greensboro, které leží zas o něco jižněji, jsou rasistické znako vé kódy ještě přísnější. Předcházejícího večera se všichni čtyři bavili o panství bílých, jež ovládá kaž dodenní život. A spontánně se rozhodli něco udělat. Takže se usadí u pultu pro bílé. Číšnice je Afro američanka, neobslouží je a řekne jim: „Fellows like you make our race look bad.“ Zůstanou sedět
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221433
před růžovými zrcadly celé odpoledne. V americ kých jižních státech této doby je každé porušení nepsaných zákonů rasové segregace opovážlivost. Násilí páchané na Afroameričanech je na denním pořádku. Před pěti lety byl v Mississippi zlynčován čtrnáctiletý chlapec, protože oslovil bílou ženu.140 Ale tito čtyři mladí muži mají odvahu. *
Němečtí autoři se vyrovnávají se svým novým stá tem. V roce 1960 vydává Wolfgang Weyrauch kni hu Ich lebe in der Bundesrepublik. V předmluvě pí še: „Vrhl se na nás blahobyt a skoro nás pozřel.“ Svým současníkům předhazuje, že se cpou, „mís to aby mysleli“. Úlohu spisovatele spatřuje v tom „pěstovat kritiku, vášnivou, i k sobě samému za měřenou kritiku“. Weyrauch přitom používá pojmu, jenž získává výraznou oblibu. „Kritika doby“ se stává heslem Spolkové republiky. Kolem frankfurtského Insti tutu pro sociální výzkum i Skupiny 47 se formu je nová levicová inteligence, která se chce vyme zit vůči západoněmecké orientaci na konzum.141 V očích mnoha intelektuálů vznikla Spolková re publika skutečně teprve na počátku šedesátých let. Jde jim o transformaci společnosti v duchu „kri tické teorie“.142 Časopis twen, který je na trhu od roku 1959, jde vědomě jinou cestou. Jedná se o první sku tečně moderní západoněmecký magazín. Sází na
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221433
kreativní grafické uspořádání, na náročnou žur nalistickou fotografii a nepříliš nuancovanou por nografii. Uveřejňuje reportáže z Provence a Tos kánska a etabluje tyto kraje jako snové cíle nové generace. Časopis neurčuje kritika, nýbrž záliba v konzumu. V odborářském časopise Leder-Echo je srovnáván s „reklamním katalogem sdružených německých podniků“.143 Wolfram Siebeck pracuje pro twen jako karika turista. Ale Willymu Fleckhausovi, spoluzaklada teli časopisu a jeho uměleckému šéfovi, jsou dobře známy i jeho kuchařské znalosti. Proto ho v šede sátých letech udělá autorem kulinářských člán ků. Siebeck píše pro twen svou první kritiku re staurace (jde o „Maxim’s). Referuje o kuchařském kurzu v renomovaném podniku „Aux Armes de France“ v alsaském Ammerschwihru. A poprvé v roli žurnalisty uveřejní recept. V nejkrásnějším německém časopise vyjde ve velkorysé úpravě ná vod k přípravě pokrmu vitello tonnato (tuňákové telecí). V němčině tento pokrm nebyl ještě nikdy popsán. Takto tedy přispívá i Wolfram Siebeck ke znovuvytvoření Spolkové republiky.144 *
Čtyřem studentům se v restauraci ve Woolworth’s nic nestalo. Obslouženi nebyli. Ale také je nikdo nenapadl. Ještě téhož večera se sešli s dalšími ko legy, aby i je podnítili k protestu. Druhého dne, v úterý, sedí dvacet tři afroamerických studentů
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221433