Prvního února 1960 jdou Joseph McNeil, David Richmond, Ezell Blair jr. a Franklin McCain ve městě Greensboro, v Severní Karolíně, společně na jídlo. Domluví se na restauraci v obchodním domě Woolworth’s, kde si lze u volně dostupného pultu vzít oběd; prostor restaurace je vyzdoben zr cadly v růžové barvě. Všichni čtyři studují prvním rokem Severokarolínskou zemědělskou a technic kou vysokou školu. Nejdou jíst proto, aby se najed li. Protestují proti rasové segregaci na americkém jihu, která přikazuje, že oni jakožto Afroameriča né nesmějí být obslouženi u pultu v obchodech, jako je Woolworth’s. Franklin McCain chce jednoduše zkusit něco no vého. Je mu sedmnáct a později říká: „Chtěli jsme vykročit za to, co dělali naši rodiče.“ Joseph McNeil je u toho proto, že zná i jiný svět než jižní státy. Jeho rodina bydlí v New Yorku. Když se po návště vě doma vrací na místo svých studií, pozoruje, jak je od města k městu čím dál těžší koupit si jídlo. Ve Filadelfii ještě dostane na autobusovém nádra ží občerstvení. V Richmondu ve Virginii je stánek s párkem v rohlíku už jen pro bílé. A v Greensboro, které leží zas o něco jižněji, jsou rasistické znako vé kódy ještě přísnější. Předcházejícího večera se všichni čtyři bavili o panství bílých, jež ovládá kaž dodenní život. A spontánně se rozhodli něco udělat. Takže se usadí u pultu pro bílé. Číšnice je Afro američanka, neobslouží je a řekne jim: „Fellows like you make our race look bad.“ Zůstanou sedět
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221433