mezi zaměstnanci povídá. Jedině tak dokáže vytušit komplikace, zabránit ostudě nebo velké mediální kauze a odhadnout, z čeho se teprve může kauza vyvinout. A v Centrálně vždycky byl někdo, kdo informace měl a kdo byl ochoten je za kávu, přitulení, úsměv či jinou protislužbu poskytnout. Uvnitř se slavily narozeniny a svatby, předávaly dary, zjišťovala atmosféra na ministerstvu a zanechávaly vzkazy pro jiné zaměstnance. A vstupní dveře byly každému otevřené. Gábina si uvědomila, že se při vzpomínce na ty idylické časy usmívá. Teprve teď byla připravena vstoupit. Ve stejnou chvíli se ale zarazila. Došlo jí, že vše, co bylo ještě nedávno s touto místností spojené, je dnes už minulostí. Dveře kanceláře byly zavřené, a když je otevřela, přivítalo ji stísněné ticho. Detektiv Šimon Hájek přišel do práce, zalil lžičku kávy horkou vodou a pustil počítač. Usedl ke stolu a na modré desky položil mobilní telefon. Na obrazovce blikala nová textová zpráva. Dotkl se displeje a ve stejnou chvíli si uvědomil svou chybu. Zprávu mu poslala jeho žena: „Až budeš zase příště podávat odvolání, tak si laskavě uvědom, co vlastně chceš.“ Jsi kretén, říkal si. Včerejší schůzku s manželkou a mediaci přece nemohl stihnout. Ve stejnou dobu ohledával bezvládné tělo Inky Šilhavé. Naštvaně odhodil telefon na stůl a otočil se k obrazovce počítače. Procházel maily a mezi policejními hlášeními, svodkami, spamy a zábavnými texty, které mu přeposílali kolegové a kamarádi, hledal pitevní zprávu docenta Cinka. Marně. Znovu vzal do ruky mobilní telefon. „Právě jsem se vám chystal volat, Šimone. Před chvilkou jsem skončil a vše se má přesně tak, jak jsem vám včera ří-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221428