Nicméně bylo pořád co dělat. Kanál je nesmírně složité inženýrské dílo. K tomu, aby byl splavný, je třeba plavebními komorami vyrovnávat hladinu, výšku, spád, přítoky, výpustě a bůhví co ještě. Po jednom až pěti kilometrech jsme zastavovali u zdymadla, někde byla dokonce tři až čtyři těsně za sebou. Dan, Martin nebo Joël vyskakovali na břeh, přitahovali nás a spolupracovali s personálem těch starobylých zařízení, která nás buď zvedla, nebo spustila níž. Do lodi, kterou nám pronajali, se notně zakousl neúprosný zub času. Proč se tak liší fota a popisy technických parametrů na internetu od skutečnosti? Náš motor nedělal dobrotu a asi dvakrát selhal úplně. Přivolaný technik zvedl víko v podlaze salonu a vnořil se pod palubu. Jal se cosi seřizovat a Joël ho pozoroval. Pár minut s údivem valil oči, načež se nezdržel a řekl: „Co je to prosím vás za bricolage? Ten kousek plastu to neudrží. A čím to chcete dotáhnout, copak nemáte klíč?“ „Jo, musel bych do auta.“ „No tak běžte!“ Chlapec se odklátil k autu a moje drahá polovička slezla dolů a ujala se díla. Poté převzala donesený klíč, utáhla, co se dalo, jenže motor byl tak vyklepaný a špatně udržovaný, že i laikovi, jako jsem já, bylo jasné, že bychom se neměli radovat, ne nadlouho, neboť již večer nebo nazítří ráno můžeme být ve stejné situaci. Samozřejmě se to neobešlo bez spřádání poraženeckých scénářů, jako že by bylo lepší ukotvit ten vrak někde 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221421
u břehu, zavolat si taxi a dojet do Castelnaudary pro naše auta. „Můžete mi říct, kdy byl tenhle motor naposledy v údržbě? Myslím v profesionální, ne amatérské údržbě,“ zeptal se manžel, když vylezl nahoru. „Ne že sem tam něco slepíte, aby to jakž takž jelo a turisti byli na vrcholu blaha.“ Neříkal to naštvaně, to on ani neumí, spíš jako vtip, na který bylo možno navázat příkladně nářky na správu lodí, na to, že majitel chce jenom vydělávat, zatímco on, chudák údržbář, nemaje potřebné nářadí ani náhradní díly, může jen příštipkařit a být všem pro smích. A podobně. Mladík však s vážnou tváří odpověděl na otázku otázkou: „Odkud jste?“ „Z Bretaně. Jak to s tím souvisí?“ „No jo, vy Bretonci!“ Tón jeho hlasu se nedá zapomenout. Ani špičkový shakespearovský herec nedokáže do čtyř slov vměstnat tak dokonalou směs pohrdání a závisti. Byl to obdiv stěží skrývaný a chatrně maskovaný pohrdlivým tónem. Jako by řekl, no jo, vy jste něco extra, vás už známe. Jednou Dan řídil loď a něco se mu zle zaseklo do oka. Nebyl vítr, takže jsme nechápali, jak, proč a odkud mu tam mohlo něco padnout. Půl dne z toho byl sklíčený, hodně to bolelo a vyndat to nešlo. Když mu okolí oka začlo otékat, sehnali jsme záchranku. Odvezli ho do nejbližší nemocnice. Hned ho vzali na operační sál, bylo vidět, že to neberou na lehkou váhu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221421
Zatímco ho ošetřovali, poptávali jsme se v městečku po optice, kde mají sluneční brýle. Každý na nás hleděl jako na mimozemšťany právě spadlé z nebes, neboť normální bytost přece neshání tak zoufale brýle proti slunci, jestliže leje jako z konve. Nakonec jsme uspěli v jakémsi zapadlém krámku, kde kromě potravin prodávali i suvenýry. Věřili jsme, že Dan ten kýč ocení. Vyzvedli jsme ho zafačovaného a spokojeného a na cestě taxíkem k lodi jsme naslouchali jeho nadšenému líčení lékařského zásahu: „Celý tým lékařů a sester v pohotovosti kolem mě, div mi, čoveče, nedali narkózu. Pořád mě konejšili, jenže kdoví, co povídali. Nerozuměl jsem jedinému slovu. Možná se mě snažili šetrně připravit na to, že oslepnu.“ „To nepochybně. Ale jako jednooký s tou spuštěnou kadeří k slepému oku budeš ještě přitažlivější,“ řekla jsem a málem jsem dostala šťouchanec. „Kdo dneska vaří?“ zeptal se Dan, jemuž po přestálém utrpení zřejmě pořádně vyhládlo. „Martin. Budou kotlety s rýží.“ „Tak to už se těším.“ Martin však mezitím na lodi zdatně popíjel a byl zabrán do četby jakési tlusté knihy. Musela být zajímavá, žel kuchařka to nebyla, a kotlety čekaly v lednici zcela nedotčené. „Chceš, já to udělám?“ nabídla jsem. „Ani nápad! To budete koukat, vážení přátelé, jak hbitě a výborně vás nasytím,“ holedbal se. „Dejte si 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221421