chaim cigan
104
„Samozřejmě beze zmínky, že jsi mu s ní pomáhal,“ dobíral si ho otčím. O suezské krizi se ale psalo i v novinách a Max se s ním opět hádal, protože se bál, že Arabů je tisíckrát víc než Židů. Potom k nim přijel Alfred, synovec Maxova vlastního otce, kterého Němci zabili v terezínské Malé pevnosti. Přestože byl ročník 1916 jako otčím a o dvacet šest let starší nežli Max, byli bratranci. Proto mohl být chlapec po večeři u toho, když dospělí seděli v obývacím pokoji a povídali si – jeho bratranec, matka a otčím. Navíc byla sobota a druhý den nemusel do školy. Max si už nevzpomínal, jak jeho vlastní otec vypadal, protože o něj přišel, když byl ještě malý, a znal ho jenom z fotografií. Zdálo se mu, že je mu Fred podobný, a tak měl chvílemi pocit, jako kdyby tam mrtvý seděl s nimi. Tím pádem moc neposlouchal, o čem se dospělí baví. Pak ale jeho pozornost vzbudilo, že mluví o amuletu, který měl mít Maxův otec na ochranu před zlem. Byl to zázračný amulet, napsal ho učený trnavský rabín Šimon Sidon, vykládal Fred, a nejednomu z jejich rodiny zachránil za války život. Podle něj zachránil život i Maxovu vlastnímu tatínkovi za první světové války, vrátil se bez zranění, a to byl zázrak. Kdyby měl, chudák, ten amulet u sebe, když ho tady sebralo gestapo, přežil by i tuhle válku! Maminka však nad tím vrtěla hlavou: „To je hloupost, Frede. Že Willy vyvázl bez zranění, není pravda, protože z té dělostřelby ohluchl, a hlavně jsem od něj v životě neslyšela, že by nějaký amulet měl.“ „Podle mě,“ vmísil se do řeči vševědoucí otčím, „nerozhoduje o tom, jestli někdo přežije, Bůh ani amulet, ani když je člověk vystudovaný inženýr nebo se proslavil jako boxer těžké váhy. Já vím, co říkám, protože jsem takové viděl umírat jako mouchy, do měsíce bylo po nich. I jednoho boxera, který měl bicepsy jako hory.“ On, a to mu Max věřil, přežil jen proto, že měl tělo zocelené těžkou prací a ničeho se nebál, i když
PRAHA-NOIR_blok-tisk1.indd 104
6. 9. 2016 20:32:18
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221379