„Jak zareagoval Amédée, když se dozvěděl, že otec nespáchal sebevraždu?“ „Ulevilo se mu, že za to není zodpovědný. Ale hned mu došlo, že je z něho ,sakra dobrý podezřelý‘, abych použil jeho slov. Čeká, že ho každou chvíli zatkneme. Všechno se tam teď zastavilo, až na Victora, který třídí Masfauréovy papíry, a Pelletiera, který maká dál, vražda nevražda, koně musí dostat nažrat. Amédée se potuluje po loukách a po lesích, na kalhotách má kuličky svízele. Čas od čas si sedne někde na lavičku a odtrhává je.“ „Bod k dobru pro něho.“ „To bych neřekl,“ nesouhlasil Danglard. „Jen neví, co s rukama.“ „Tohle je,“ vložil se do hovoru Lucio, „existenciální otázka. Co s rukama. Já už mám jen jednu a stejně si pořád kladu tu otázku. Ve svým věku.“ Lucio přišel o ruku jako kluk ve španělské občanské válce a s amputací se dostavila i trvalá, neměnná, stále se vracející utkvělá myšlenka. Totiž těsně předtím, než o paži přišel, ho do ní štípl pavouk a on ten štípanec nestihl dodrbat. Pro Lucia „dodrbat se“ se stalo určujícím konceptem životních postojů. Vždycky je potřeba se dodrbat, jinak vás to bude svědit celý život. „Amédée ožije, jedině když se Victor vytrhne z práce a přijde za ním,“ pokračoval Danglard. „Zdá se, že pro Amédéa jsou Céleste a Victor jedinými záchytnými body. Ani dívku nemá. Victor ho chrání, to je očividné. Jako kdyby celý život nedělal nic jiného. Každé dvě hodiny vyjde z pracovny, aby se s ním chvilku prošel.“ „A co on, co Victor?“ „Jako všichni ostatní nechápe, kdo mohl zabít jeho pána. Pána a Alici Gauthierovou. Voisenet se opovážil naznačit Amédéovu vinu a Victor nakrčil čelo, jako kdyby sklopil hledí bojové přilby, a to svraštění mu skoro zastínilo oči. Otočil se k němu zády, snad aby ho nemusel praštit. Pak se obrátil zpátky a řekl: ,Island, sakra,
99
vargaska384.indd 99
17.8.2016 12:30:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221231