FIONA BARTON Taylor se tomu jen zasmál. „Já jezdím zásadně jen tolik, kolik musím. Znám lepší způsoby, jak trávit čas. Podívejte, tohle je nějaké strašné ne dorozumění.“ Sparkes zamyšleně pokýval hlavou. „Jistě chápete, o jak vážnou záležitost se jedná, pane Taylore, a nebude vám vadit, když se tady trochu porozhlédneme.“ Policisté začali rychle procházet pokoji, volat Bellino jmé no a nahlížet do skříní, pod postele i za pohovky. Nic nenašli. Taylorova výpověď však zněla poněkud divně. Jako by si ji předem nacvičil. Sparkes se rozhodl, že ho vezme na výslech na policejní stanici, aby si ještě jednou všechno v klidu pro šli. Cítil, že to malé Belle dluží. Když byli policisté se vším hotoví, nechali vzlykající Jean Taylorovou stát na schodech.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220749
14 Čtvrtek 10. června 2010
Vdova Nechají mě trochu odpočinout a pak si dáme večeři u Kate v pokoji u velkých oken s výhledem do zahrady. Číš ník přitlačí stolek s bílým ubrusem a vázou květin uprostřed. Talíře jsou zakryté těmi nóbl stříbrnými poklopy. Předkrmy, hlavní jídla i dezerty, které Kate s Mickem objednali, jsou na skládané na poličce pod stolkem. „Dáme si do nosu,“ nadhodí Kate. „Jo,“ přitaká Mick. „Zasloužíme si to.“ Kate mu řekne, aby sklapl, ale já vidím, že jsou sami se sebou spokojení. Vyhráli hlavní cenu – rozhovor s vdovou. Ve svém kuřeti se pak trochu nimrám. Nemám chuť ani na jídlo, ani na jejich oslavy. Nalijí do sebe víno a objednají druhou flašku, ale já si ani za nic nedám víc než jednu sklen ku. Musím zůstat střízlivá. Když na mě přijde únava, naoko se rozbrečím a řeknu jim, že potřebuju být o samotě. Kate s Mickem se po sobě po dívají. Tohle evidentně nebylo v plánu. Já však vstanu a roz loučím se: „Dobrou noc. Uvidíme se ráno.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220749
FIONA BARTON Odsunou dozadu křesílka a vrávoravě vstanou. Kate mě doprovodí ke dveřím pokoje a počká, až bezpečně zajdu do vnitř. „Nezvedejte telefon,“ nakáže mi. „Když s vámi budu chtít mluvit, zaťukám na dveře.“ Přikývnu. V pokoji je vedro k zalknutí, tak otevřu okna, aby teplo z radiátorů vyvětralo, a lehnu si na ohromnou postel. V hlavě se mi pořád přehrává celý dnešní den, až se mi z toho motá hlava. Připadám si skoro jako opilá. Posadím se, aby se pokoj kolem mě přestal otáčet, a uvi dím svůj odraz v okně. Vypadám jako někdo jiný. Cizí žena, která se sem nechala odvléct neznámými lidmi. Neznámými lidmi, co mi dodneš ka bušili na dveře a psali o mně samé lži. Promnu si tvář – a žena v okně to po mně zopakuje. Protože jsem to já. S úžasem na sebe hledím. Nemůžu uvěřit, že jsem tady. Nemůžu uvěřit, že jsem k tomu svolila. Po všem, co nám novináři provedli. Navzdory veškerým Glenovým varová ním. Chtěla bych mu říct, že jsem s tím nesouhlasila, nebo si na to alespoň nevzpomínám, ale on by odpověděl, že jsem jim to dovolit musela, jinak bych s nimi nenastoupila do auta. Ale Glen už tady není. Už se k tomu nemůže vyjádřit. Teď jsem na všechno sama. Pak uslyším Kate a Micka, jak se baví na vedlejším bal konu. „Chudák ženská,“ říká Kate. „Musí být hrozně vyčerpaná. Uděláme to ráno.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220749