že celý program rychle uběhl a bylo to pro ně docela příjemné, a tvůrce programu tak v důsledku naplní princip etického zacházení s klienty. Požadavek na „přesnost“ můžeme zohlednit při testování výkonnostních charakteristik – jestliže budeme například posuzovat obecnou schopnost řešení problémů u dvou kandidátů na pozici a jednomu z nich zadáme test měřící toto kritérium na začátku tříhodinového programu, bude ve zcela jiné situaci než jeho kolega, který stejný test dostane na konci dne. Pokud si navíc vytváříme osobní normu (a to bychom v rámci kvalitativní diagnostiky měli), budeme moci lépe srovnávat ty testované, kteří dostanou test ve stejné situaci. Platí tedy požadavek zadávat stejné kategorie technik pokud možná ve stejném bodě programu. Zvláště citlivé jsou na zkreslení právě výkonové testy, které zadáváme nejlépe brzy po začátku programu. Naopak techniky vyžadující týmovou komunikaci a spolupráci je výhodné zadat, až když mají účastníci celý program skoro za sebou – tehdy nám zároveň mohou poskytnout materiál pro testování hypotéz, které se v průběhu programu nahromadily. Skupinovou práci je tedy výhodné zadávat spíš na konci programu. Někdy chceme, aby účastníci projevili hodně komunikačních a sociálních dovedností v průběhu celého programu; v takovém případě je vhodné zařadit jednu techniku skupinové spolupráce jako úvodní. Požadavek srozumitelnosti se dá naplnit střídavým zaměřením programu na konkrétnější nebo obecnější charakteristiky. Psychika hodnotitele i hodnoceného je uspořádaná – máme tendenci postupovat od obecného ke konkrétnímu nebo od částí k celku. Je efektivní, když program svými metodami těmto tendencím odpovídá. Obě strany se pak cítí jistější a diagnostika lépe probíhá. Naplnění charakteristiky od obecného ke konkrétnímu můžeme například dobře zvládnout zařazením obecných otázek („Tak nám prosím o sobě něco řekněte…“) v úvodu rozhovoru a postupným zužováním ke konkrétním tématům, nebo zařazením obecné osobnostní psychodiagnostiky v úvodu programu. Jestliže chceme využít trendu od konkrétního k obecnému, můžeme jej uplatnit například v závěrečných písemných pracích účastníků DC nebo v již výše zmíněném zařazení skupinové práce na konec assessment centra – a v závěru mohou účastníci pracovat na úloze se sjednocujícím, zobecňujícím tématem (např. „Jak podporovat motivaci u obchodníků“ po předchozích modelových dialozích s obchodníkem). Požadavek na vyplnění programu je žádoucí zejména u skupinových AC/DC, a to tehdy, když do nich potřebujeme zavést moment individuální modelové situace – například si chceme poslechnout prezentaci, dialog v nějaké roli, odpovědi na otázky, a nechceme, aby ho slyšeli ostatní. V takovém případě si účastníky postupně zveme do jiné místnosti a zadáme mezitím celé skupině práci „tužka-papír“, od které je můžeme vyrušit. Vznikne tak blok technik, při nichž účastníci pracují na několika úkolech zároveň; budou-li techniky zadány citlivě, účastníci je dokážou zvládnout a současně nedojde ke zbytečnému protahování programu. V tabulce 4.5 uvádíme typický program metody assessment centrum, která může tyto trendy ilustrovat.
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220250
Název techniky
Komentář – účel řazení
úvod, sebeprezentace Účastníci se uvolní a sdělí si navzájem nějaké informace, cítí se lépe a ve kandidátů větším bezpečí. Hodnotitelé si vytvoří první dojem, spojí si tváře se jmény. výkonové testy
Účastníci ještě nejsou unaveni průběhem diagnostiky, jsou v dobré formě a jejich výkonnost je optimální a srovnatelná.
osobnostní testy
Hodnotitelům mohou poskytnout hypotézy pro testování v průběhu programu, testy postihnou obecné charakteristiky.
dialogy – hraní rolí/případová studie, písemná práce
Práce v bloku – účastníci projeví různé dovednosti ke konkrétním kritériím, blok zároveň poskytuje vyplnění času těm, se kterými hodnotitelé individuálně nepracují. V písemné práci se mohou objevit obecné osobnostní charakteristiky.
skupinová práce – týmová diskuse
V týmové práci se mohou objevit obecnější charakteristiky účastníků, zároveň tato fáze poskytuje materiál k testování hodnotitelských hypotéz.
závěr pro účastníky, jejich zhodnocení AC
Hodnocení AC může být cenným zdrojem informací o globálním ladění klienta.
porada hodnotitelů
Zpracování a závěry.
4.5.2 Tematizování diagnostické metody a provazování technik
Metody a techniky v kvalitativní diagnostice
Tab. 4.5 Příklad programu assessment centra
Zejména v metodě development centrum se nám osvědčilo specifické zacházení se skladbou technik – jejich jednotná tematizace a vzájemná provázanost. Tematizací rozumíme formulování nejrůznějších úkolů v průběhu DC do jednotného rámce, „kabátu“. Tím může být například prezentace úkolů jako různé problémy jediné fiktivní firmy nebo zasazení metody do rámce příběhu. V jednom DC například účastníci pracují ve firmě prodávající květiny; v rámci testu numerických dovedností odhadují počty dovezených a prodaných květů, v případové studii organizují odjezd na dovolenou ze stejné firmy, v modelovém dialogu předávají kompetence podřízenému a v týmové diskusi přemýšlejí o dalším strategickém rozvoji květinářství.
Tematizace DC je příznivě přijímána hodnocenými i zadavatelem – obě strany mají pocit jednotícího prvku, příběhu, který umožní více se vžít do děje a odvést optimální výkon. Pokud je jednotící příběh více fantazijní, můžeme se setkat se zajímavým fenoménem: vtažení do role a nutnost stylizace způsobí, že účastníci vynaloží na její zvládnutí zvýšené mentální úsilí, zcela se přestanou stylizovat ve smyslu předváděných dovedností a paradoxně velmi věrně hrají sami sebe v reálné pracovní situaci. ————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220250
V DC byla účastníkům přidělena role šejků, kteří vypravují karavany na cesty. Celá scéna byla doplněna kostýmy, rekvizitami a poučenými sparingpartnery, takže vznikla atmosféra podobná klimatu na rolových hrách, hraných živou akcí (Larp). Výsledkem byla mimořádně upřímná a velmi vypovídající akce v průběhu modelových dialogů i týmových diskusí, kterou ocenili hodnotitelé i sami účastníci.
Provázaností technik rozumíme jejich vzájemné obsahové pokračování – například případová studie může být základem pro prezentaci, modelový dialog základem pro týmovou diskusi. Pokud je DC složeno z provázaných technik, dává všem zúčastněným pocit intenzivní, rychle ubíhající akce, která dává smysl – což ve výsledku sníží napětí účastníků (princip etiky) a rovněž jim umožní podat optimální výkon. Stejně tak udrží i pozornost hodnotitelů a znemožní jim upadnout do stereotypu.
Modelové dialogy Nadřízený/Podřízený
Úvod Projev generálního ředitele modelové firmy „Prezentace problému”
Prezentace řešení případové studie
Týmová diskuse o řešení
Případové studie
Obr. 4.6 Příklad provázání technik u DC
——— 100 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220250