mezi sv˘ma dûtma; tu do debaty pfiispûl nûjakou trefnou frází, která okamÏitû vyvolala v˘buch smíchu, tu zase ochutnával zpola shofielou uzeninu, tu od plamenÛ odtahoval ty, co lezli málem aÏ do hranice. Zkrátka du‰e spoleãnosti… Taky Galina byla sv˘ma svûfienkama málem obsypaná. Jen já tu sedûla uprostfied rozjásan˘ho davu jako ta mÛra, odpovídala jsem holkám úplnû nûco jin˘ho, neÏ co chtûly vûdût, vtipÛm jsem se smála pfií‰ernû pozdû, a kdykoli ke mnû Igor zabloudil pohledem, uh˘bala jsem oãima. Jsem já to ale husa hrozná! To by mi tak je‰tû scházelo – úplnû normálnû se zamilovat do ãlovûka! KdyÏ jsem jednou oãima uhnout nestaãila, Igor se na mû usmál. Pak zvedl z trávy svou kytaru. V té chvíli se smûrem od nûj zaãalo na v‰echny strany ‰ífiit naprost˘ ticho – dûti jedno do druhého strkaly a s napûtím aÏ okázal˘m se chystaly, jak zaãnou poslouchat. A já si najednou zoufale pfiála, aby zazpíval nûco beznadûjnû hloup˘ho a ‰patn˘ho. Tfieba nûco prastar˘ho, je‰tû pion˘rsk˘ho, o bramborách, peãen˘ch v ohni, o mofii, o pion˘rsk˘m tábofie, o pevn˘m pfiátelství a odhodlání krásnû si odpoãinout a pak se zase vzornû uãit. Jen aby mû pfie‰lo to moje pfiiblb˘ okouzlení, jen abych si koneãnû pfiestala vymej‰let kdovíco a hledat pod tou krásnou skofiápkou neexistující kvality! Igor udefiil do strun a já pochopila, Ïe jsem ztracená. Hrát opravdu umûl. Melodie nebyla nijak sloÏitá, zato velice hezká a on hrál skuteãnû ãistû. Pak zaãal zpívat: Dva kluci zahlédli andûla, co na pÛdu pfiiletûl za ‰era. Vylezli potají bez kfiiku k vik˘fii po starém Ïebfiíku. Pak zÛstali stát pfiekvapení: tma a prach, a nikdo tam není. Jen pár krokÛ od nich se tfipytila kfiídla, co andûlu patfiila.
– 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220187
Andûlé tajou jak sníh. A krást – to je hfiích. I kdyÏ se to správné zdálo: kfiídel je pro v‰echny málo. Proã o nebi mûli by snít. VÏdyÈ staãí jen kfiídla si vzít. JenÏe kluci b˘vají nesmûlí. „To se nesmí,“ uãí je dospûlí. Tohle nebyla píseÀ pro dûti. Samozfiejmû poslouchali, a to pozornû, i kdyÏ teì by se jim se stejn˘m úspûchem zfiejmû dala zapívat i uãebnice matematiky. Veãer, táborák, kytara, milovanej vedoucí – v takov˘ situaci se prostû líbí v‰ecko. JenÏe já chápala, Ïe Igor zpívá pro mû. To nevadí, Ïe se kouká do ohnû, a nevadí ani to, Ïe ta píseÀ není o lásce a Ïe my dva jsme spolu zatím prohodili jen pár slov. Jako by vycítil m˘ pfiání a rozhodl se mu nevyhovût. A klidnû to tak mohlo bejt – nûkter˘ lidi maj pfiímo mimofiádnou intuici, i kdyÏ nejsou Jin˘. Roky utekly jako voda. Jeden je zlodûj a druh˘ polda. A Ïe krást, to je hfiích, uÏ nevûfií Ïádn˘ z nich. Andûlé tajou jak sníh. A krást – to je hfiích. I kdyÏ se to správné zdálo: kfiídel je pro v‰echny málo. Znovu se na mû podíval a znovu se usmál. Jeho prsty se znovu rozbûhly po strunách a on ti‰e zopakoval: „Pro v‰echny není kfiídel dost…“ Kfiídel je pro v‰echny málo. Vypadalo to, Ïe ta písniãka se líbila i jim, i kdyÏ nemám nejmen‰í ponûtí, jak jí mohly rozumût. Tfieba je potû‰ilo to s tím „to se nesmí“, anebo – 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220187
si tûma sv˘ma mal˘ma rozoumkama pfiedstavili opravdickej v˘jev, jak dva kluci vylezou na pÛdu, kam pfiiletûl andûl… KdeÏto já pfiem˘‰lela o tom, Ïe tohle je píseÀ vyloÏenû pro Jin˘. A to jak pro Temn˘, tak pro Svûtl˘. Je to pûkná písniãka. I kdyÏ trochu nedodûlaná. Ten z obou klukÛ, co pfiijde k nám, by si ty kfiídla nasadil. Nebo si je aspoÀ vyzkou‰el. ProtoÏe pro nás v˘raz „to se nesmí“ neexistuje. „Pûkná píseÀ. Jenom tro‰ku moc váÏná,“ fiekla Galina. „A od koho je, to je tvoje?“ Igor se u‰klíbl a zakroutil hlavou: „Co tû nemá. To je Julij Burkin. Toho zatím bohuÏel skoro nikdo nezná.“ „A nemoh bys teì zazpívat nûco… nûco na‰eho, Igorku?“ Galina s ním koketovala osto‰est. Chudinka… „Ale jo!“ souhlasil hned, rovnou nasadil bodr˘ rytmus a zazpíval ponûkud slaboduchej text o nejkrásnûj‰ím tábofie na svûtû, plném písní a pfiátel. Jo, tak tohle bylo pfiesnû to, co potfiebovali! UÏ od druh˘ sloky se zaãali pfiidávat v‰ichni, protoÏe uhádnout kaÏd˘ dal‰í slovo nedalo naprosto Ïádnou práci. Refrén o mofii, do kter˘ho se smíte jít koupat jedinû s vedoucím, protoÏe ten „má mofie a písek taky moc rád“, kvíleli s obzvlá‰tním zaujetím. V‰ichni byli spokojen˘ – dokonce i Galina a její puberÈaãky. Pak Igor spustil tu o kameni s dírkou uvnitfi… jako by bylo moÏn˘ pfiedstavit si kámen s dírkou venku. Pov‰imla jsem si, Ïe plno tûch harantÛ okamÏitû sáhlo po sv˘m kamínku na krku. To jsou mi vûci! Vûrn˘ poddan˘ „slepiãího boha“! Kdoví, jestli tady v tom Artûku nemaj i speciální funkci „v˘robce kamenÛ s dírkou“. Îe by nûkde v nûjak˘ dílnû sedûl neholenej oÏralej chlap, kterej od rána do veãera provrtává kamínky a v noci je pak rozhazuje po pláÏi, aby mûli kluci a holky radost? Pokud to tak není, tak je to váÏnej nedostatek! Igor se zdál bejt stejnû veselej jako dûti. A ty písniãky zpíval s velk˘m elánem, jenÏe… JenÏe bylo vidût, Ïe ten elán je jen hranej, pro dûti. On je bavil. Staral se o to, aby byly vesel˘. KdeÏto jemu samotn˘mu ta píseÀ nic nefiíkala. Uvolnila jsem se. Kdyby nic, tak jsem mu sympatická. A on mnû taky… – 103 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220187