mezi sv˘ma dûtma; tu do debaty pfiispûl nûjakou trefnou frází, která okamÏitû vyvolala v˘buch smíchu, tu zase ochutnával zpola shofielou uzeninu, tu od plamenÛ odtahoval ty, co lezli málem aÏ do hranice. Zkrátka du‰e spoleãnosti… Taky Galina byla sv˘ma svûfienkama málem obsypaná. Jen já tu sedûla uprostfied rozjásan˘ho davu jako ta mÛra, odpovídala jsem holkám úplnû nûco jin˘ho, neÏ co chtûly vûdût, vtipÛm jsem se smála pfií‰ernû pozdû, a kdykoli ke mnû Igor zabloudil pohledem, uh˘bala jsem oãima. Jsem já to ale husa hrozná! To by mi tak je‰tû scházelo – úplnû normálnû se zamilovat do ãlovûka! KdyÏ jsem jednou oãima uhnout nestaãila, Igor se na mû usmál. Pak zvedl z trávy svou kytaru. V té chvíli se smûrem od nûj zaãalo na v‰echny strany ‰ífiit naprost˘ ticho – dûti jedno do druhého strkaly a s napûtím aÏ okázal˘m se chystaly, jak zaãnou poslouchat. A já si najednou zoufale pfiála, aby zazpíval nûco beznadûjnû hloup˘ho a ‰patn˘ho. Tfieba nûco prastar˘ho, je‰tû pion˘rsk˘ho, o bramborách, peãen˘ch v ohni, o mofii, o pion˘rsk˘m tábofie, o pevn˘m pfiátelství a odhodlání krásnû si odpoãinout a pak se zase vzornû uãit. Jen aby mû pfie‰lo to moje pfiiblb˘ okouzlení, jen abych si koneãnû pfiestala vymej‰let kdovíco a hledat pod tou krásnou skofiápkou neexistující kvality! Igor udefiil do strun a já pochopila, Ïe jsem ztracená. Hrát opravdu umûl. Melodie nebyla nijak sloÏitá, zato velice hezká a on hrál skuteãnû ãistû. Pak zaãal zpívat: Dva kluci zahlédli andûla, co na pÛdu pfiiletûl za ‰era. Vylezli potají bez kfiiku k vik˘fii po starém Ïebfiíku. Pak zÛstali stát pfiekvapení: tma a prach, a nikdo tam není. Jen pár krokÛ od nich se tfipytila kfiídla, co andûlu patfiila.
– 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220187