že autobusy nejsou tak přesné, a tak počkáme i pár minut navíc, ale pokud nedorazí ani po 15 minutách, začneme zvažovat, co to mohlo způsobit. Nejdříve nás třeba napadne, že došlo k nehodě a ta autobus zdržela v dopravní zácpě, ale jak čas běží, začneme zvažovat i možnost, že autobus nejezdí, jak náš model předpokládá každých 10 minut, ale že třeba jezdí v prázdninovém režimu. Nebo dokonce že došlo k výluce a nejezdí vůbec. Zkrátka, zpochybníme model samotný a začneme hledat další možnosti dopravy na místo určení. V případě komplexních a vědecky zaobalených modelů, jako byly ty finanční, však k jejich zpochybnění došlo příliš pozdě. Jak se vypořádat s opravdovou nejistotou? Přímý přístup, který aplikujeme teď, tedy postoj, kdy extrapolujeme stávající stav do budoucna a doufáme, že z nás nebudou mrtví krocani, se hodí pouze ve specifických situacích. Když jsou cíle jasné a jednoduché, postup jejich implementace je zřejmý, interakce do budoucna jsou minimální a předvídatelné a naše znalost situace je dostatečná pro vyhodnocení všech možností a jejich pravděpodobností. Pak se můžeme držet přímého normativního modelu, jak jej nabízí model očekávaného užitku (Kay, 2011). Jinými slovy, naše modely fungují v situacích rizika. V situacích nejistoty musíme volit jiné strategie. Gigerenzer (2014b) nabízí, jak se vypořádat s nejistotou: začít přemýšlet jak přelstít nejistotu nejen složitými pravděpodobnostními modely, ale také chytrými a flexibilními intuitivními zkratkami jako je rozdělení portfolia podle heuristiky 1/N, nebo násobení odhadů časové náročnosti dvěma (což se v projektovém managementu velmi osvědčuje), nebo hledáním i extrémních scénářů. A nejen intuitivní zkratky. Musíme se naučit své intuici naslouchat. Mnohdy je náš intuitivní vhled rychlejší než racionální pochopení situace. Je načase přestat se na intuici dívat jako na iracionální a potenciálně chybovou, ale jako na chytrou strategii (Goldstein a Gigerenzer, 2002). Slovy Rozhodování a intuice
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220100
Gerda Gigerenzera (2014b): „V dnešní době mnozí shlížejí na intuici a považují ji za podezřelou, i přesto, že téměř všichni na ni někdy spoléháme. Je to schizofrenní situace. Pracoval jsem s velkými korporacemi a ptal se lidí odpovědných za rozhodování, od manažerů až po výkonný výbor, jak často dělají důležitá profesní rozhodnutí na základě intuice… asi 50 % všech rozhodnutí jsou nakonec intuitivní. Ale stejní manažeři by to nikdy veřejně nepřiznali, protože se bojí. Mají strach, že je kvůli tomu někdo odsoudí, když jejich rozhodnutí nedopadne dobře.“ Intuice má šanci obstát i v dnešním světě plném nejistoty. Slovy Kaye (2011, s. 3): „Možná není chyba v tom, jaký je svět, ale v našem konceptu racionality.“
99
Svět nejistoty
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220100