Smrtící láska (Ukázka, strana 99)

prchajícím. Viděl ho vběhnout do podchodu, ovšem než seběhl schody, pronásledovaný se mu v křižujících se chodbách ztratil.

Nesmírně by mne zajímalo, kde byl ten můj přidělený ochránce, když jsem ho zrovna potřebovala, pomyslela si Amy a šourala se ulicí na protější straně, kam chtěla původně přejít a kam ji pak převedl ten kluk, který jí zachránil život. Nebyla si jistá, zda mu dostatečně poděkovala. Kdyby ho nebylo - nevecpal by se tak drze mezi ně, už by ji pravděpodobně odvážel pohřebák. Ne pravděpodobně, ale určitě. Vletěla by přímo pod rozjeté auto. Co auto. Zřejmě by ji převálcovalo několik aut, než by se ti řidiči vzpamatovali a zastavili. Je taky možné, že by zastavili až na červenou... Otřásla se nad tou představou. Takhle z toho vyvázla jenom s nějakými boulemi a odřeninami. A také se špinavým a roztrženým kabátem. Ten kluk, představil se jako Mike, říkal, že ji chytil za rukáv, jakmile ji viděl padat. Nepodařilo se mu ji strhnout na sebe, jak měl v úmyslu, a to také z toho důvodu, že povolily švy jejího kabátu a utrhl se ten rukáv, za který ji držel. Alespoň se mu ji podařilo zbrzdit a stočil ji tak, že dopadla těsně pod chodník. Při tom se bouchla do hlavy a také si narazila levý loket. A ještě se jí za to omlouval. Ozvalo se několikeré troubení, které Amy vytrhlo ze zamyšlení - rozhlédla se kolem sebe a uviděla svého „ochránce“, jak kličkuje mezi jedoucími auty a snaží se dostat na její stranu ulice. Á, pan detektiv. Teď už můžete klidně zůstat tam, kde jste.

Ty vaše služby stojí akorát tak za starou belu, pomyslela si. „Slečno Smithová,“ doběhl ji a zadýchaně se zeptal: „Jste v pořádku? Není vám nic?“ „Vůbec si nemusíte dělat starosti. Jsem v naprosté pohodě,“ odpověděla ironicky. „Moc se vám omlouvám, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k útoku na vaši osobu.“ „Ano, jistě - takhle to totiž funguje pokaždé. Nikde nic a potom prásk. Právě proto mi vás snad přidělili.“ „Slečno Smithová...“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220094

„Dejte mi už pokoj s těmi vašemi omluvami!“ Detektiv Peterson šel za Amy v odstupu asi tak dvou kroků s mobilem na uchu. Kvůli pouličnímu hluku neslyšela s kým si telefonuje, ale v podstatě jí to bylo jedno. Lidé, kteří ji míjeli, na ni zírali a tak se snažila jít co nejrychleji, aby už byla v bistru. Jakmile tam dorazila a vešla dovnitř, zavřela za sebou, dlaní se opřela o rám dveří a přes skleněnou výplň hleděla Petersonovi do očí, čímž mu dala jasně najevo, že si nepřeje, aby vešel za ní. Pak se otočila a zády se o dveře opřela - načež se rozhlédla po jídelně.

Zákazníci, kteří seděli u stolků, na ni nevěřícně hleděli. Také Olivie, která právě utírala umyté sklenice, stála s pootevřenou pusou a nemohla uvěřit vlastním očím. Načež obešla pult, jednou rukou vzala Amy za paži a druhou se jí opřela do zad. „Pojď,“ a táhla ji do zadní místnosti. „Ten blbec tě neuhlídal, že?“ zeptala se, když Amy usadila na její kancelářskou židli.

Ta zavrtěla hlavou, sepjala ruce, vložila si je mezi stehna a nohy sevřela. „Udeřil mě do zad a chtěl, abych padla pod rozjetá auta. Ale vedle mne stál kluk, který mne zachytil a zbrzdil můj pád, takže jsem se složila pouze pod chodník.“ „Tohle už musí přestat!“ rozlítila se Olivie. „Po tom druhém incidentu jsme s manželem vymysleli plán, ale když tě začala hlídat policie, tak jsme od toho upustili v domnění, že to bude v pořádku. Ale jak je vidno, tak jsou na toho prevíta krátcí. On je stále o krok napřed. Takže: kousek od Atlanty mám bráchu - je to armádní vysloužilec - ten ti pomůže...“ Nad vchodovými dveřmi cinknul zvoneček.

Olivie vykoukla, pak se zase stáhla zpátky a zašeptala: „Bishopová.“ „Řekni jí, že tady nejsem, že jsem padla do kanálu, nebo tak něco. Nemám na ni náladu.“ Olivie pokrčila rameny a vyšla jí vstříc. „Slečna Smithová je vzadu?“ zeptala se Sarah.

Olivie přikývla. „Mohu za ní?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220094

Opět přikývla. Chtěla u toho rozhovoru být, ale jeden ze zákazníků se zrovna dožadoval její pozornosti. „Slečno Smithová, moc se vám omlouvám. Detektiv Peterson...“ „Už jste ho chytili?“ přerušila ji Amy. „Vyhlásili jsme po něm pátrání. Máme kamerový záznam z toho podchodu, takže doufáme, že se nám ho na jeho základě podaří co nevidět dopadnout.“ Ale už nedodala, že obraz je rozostřený, že dotyčný měl na hlavě kšiltovku a přes ni přetaženou kapuci od mikiny, takže jeho obličej stejně nejde poznat. „Rozhodli jsme se, že vás zařadíme do programu na ochranu svědků. Do té doby než ho chytíme, vás přestěhujeme do náhradního bytu. Teď pojedete se mnou. U nás na ústředí si sepíšete seznam nejnutnějších věcí - my je z vašeho bytu vyzvedneme a pak vás převezeme...“ Olivie při posledních slovech vešla, takže Bishopová zmlkla a Amy se na svoji kolegyni zadívala - Olivie to pochopila jako prosbu o pomoc. „Promiňte, že se do toho pletu, ale zaslechla jsem něco o převážení... To chcete Amy někam odklidit, aby na ni ten magor nemohl?“ „Paní Wildeová, lituji, ale nemohu vám sdělit žádné podrobnosti. Nejste příbuzná slečny Smithové.“ „To sice nejsem, ale jsem pro ni něco jako náhradní rodina, protože nikoho nemá. My před sebou nemáme žádná tajemství.

Takže chci vědět, co teď s Amy bude.“ „Mohu vám pouze říct, že jsme ji zařadili do programu na ochranu svědků a slečna Smithová teď se mnou pojede na ústředí.“ Amy opět vrhla na Olivii prosebný pohled. „Detektive, myslím, že byste měla nechat Amy z toho šoku trochu vzpamatovat. Když ji ten váš bodyguard neuhlídal,“ poslední větu pronesla Olivie poněkud ironicky a pokračovala: „dám vám návrh: nechte Amy tady se mnou do konce otevírací 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220094