backa. Zapamatoval si ji toho rána a nyní se mu vybavila jako jeho vlastní.) Najednou se rozčílil, předklonil se a sevřel tyčky mřížoví. „Dobrá,“ pravil potichu. „Poslouchejte. S Carverem nebudu podnikat o nic víc než vy. Myslím si, že je to gauner a podvodník a já nevím co ještě. Jsem proti němu, proklatě. Musím na něj nasadit třpytku: zjistit něco, co mohu použít.“ „Co je to třpytka?“ otázal se bankovní úředník. „Taková hloupost, na tom nesejde,“ odsekl Balfour. „Důležité je, že se ho snažím dopadnout. Předat ho zákonu. Myslím, že shrábl slušné jmění z kutiště, jež patří někomu jinému. Tisíce. Ale je to jen podezření a já potřebuju solidní důkazy. Potřebuju někde začít. Je to jasné? Ta historka o společném investování, kterou jsem vám předložil, nebyla nic než povídačka. Učiněná báchorka.“ Balfour se na úředníka vztekle díval skrz mříže. „Tak co?“ zeptal se po chvíli. „Co teď?“ „Vůbec nic,“ opáčil Frost. Srovnal si papíry na stole a záhadně, tajnůstkářsky se usmál. „Vaše starosti jsou vaše starosti. Nepřeji vám nic než hodně štěstí, pane Balfoure.“
Φ Zpráva o Emerym Stainesovi Balfourem řádně otřásla. Jedna věc byly přepravní bedny a vydírání, pomyslel si, a jiná věc zmizení osoby. To byla vážná věc. Emery Staines byl dobrý zlatokop a na smrt měl ještě času dost. Balfour se zastavil před soudní budovou a chvíli ztěžka oddychoval. Hlouček před bankou se rozešel k obědu a Maor byl pryč. Déšť prořídl a přešel ve vytrvalé mrholení. Balfour se rozhlédl ulicí nahoru a dolů; nebyl si jistý, kam nyní směřovat své kroky. Cítil se neuvěřitelně sklesle. Zmizel, pomyslel si. Ale jeden nezmizí jen tak! Určitě ho zavraždili. Jinak se to vysvětlit nedá – jestliže ho nikdo neviděl už dva týdny. Emery Staines byl s přehledem nejbohatší muž na jih od černých písků. Patřilo mu přes tucet kutišť, z nichž několik mělo šachty, jež sahaly nejméně devět metrů pod zem. Balfour, který Stainese velice obdivoval, odhadoval jeho věk na třiadvacet nebo čtyřiadvacet let – nebyl tak mladý, aby si svůj úspěch nezasloužil, ani tak starý, aby vznikla pochybnost, že přišel ke štěstí nějakým nepříliš čestným způsobem. Něco takového Balfourovi vůbec nepřišlo na mysl. Staines byl nadán veskrze přívětivou krásou, krásou, jež je opravdová a nadějná, aniž se za takovou prohlašuje, povahu měl přátelskou, optimistickou a báječně pohotovou. Člověku se nechtělo ani pomyslet, že by mohl být po smrti, natož že mohl být zavražděn. 103
Cattonova_Nebeska_telesa_vnitrek_155_230.indd 103
14.9.2016, 19:50:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220014