i sobě štědrou dávku z poloprázdné lahve whisky, která stála na stole. „Takže žádné jiné hosty nemíval?“ „Ne, jak povídám, nejradši byl sám.“ „Ale dneska tady někdo byl, že?“ zeptal se Trave. „Ten člověk, co mu tady nechal vzkaz, který jste Albertovi přinesla, když se vrátil z parku. Ava nám o tom řekla.“ „Aha, ten. Ano, už tady několikrát byl, ale poslední dobou se tu dlouho neukázal. Až dneska.“ „Jak vypadal?“ „Co já vím… středního věku, zhruba něco přes padesát, se světlými vlasy a začínající pleší – trochu prošedivělý, pokud si správně vzpomínám. Ani hubený, ani tlustý, průměrného vzhledu. Bez brýlí. Měl zažloutlé prsty jako náruživý kuřák a pomačkaný oblek, jako by v něm spal – to si dobře pamatuju. Pochybuju, že je ženatý nebo má někoho, kdo by se o něj postaral, když vypadá takhle.“ „Ještě něco?“ „Příjemný hlas. Možná si vzpomenu, jak se jmenoval, jestli budete mít chvíli strpení. Tentokrát mi své jméno neřekl, ale jednou jsme se dali do řeči, když tolik nepospíchal. Znělo to tak pichlavě, jako šípek… ne, něco jiného, co vás může poškrábat – u rostlin.“ Paní Gravesová se zadumala a pátrala po tom správném slově, a najednou ho našla. „Thorn – to je ono! Trn,“ vyhrkla a luskla prsty. „Pamatuji si to, protože to jméno se k němu vůbec nehodilo. Nebyl ostrý ani nafoukaný jako Avin manžel. Podle mě by udělala mnohem líp, kdyby se vdala za tohohle chlapíka, když už chtěla někoho staršího, to vám povídám…“ „Říkala jste, že měl dnes naspěch,“ skočil jí Trave do řeči, aby se vrátila k tématu. „Ano, někam velice spěchal. Nemohl čekat, až se Albert vrátí, a tak jsem mu dala kus papíru a on na něj něco načmáral. Opíral se přitom o parapet v hale, kde 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219995