První dotek dne. Juraj otevře oči. V ložnici je přítmí, paprsky slunce vytvářejí na stěně pásky jako na roletě, vánek z okna hýbe záclonou. Na sousední posteli spí Terka, u ní malý Miško, žena a dítě tiše dýchají. Juraj zašmátrá pod postelí a vytáhne odtud budík se svítícím ciferníkem: je půl páté. Je slyšet zpěv ptáků. Zašustí přikrývka, Terka se tváří obrátí k Jurajovi, ale dál spí, dýchá si do vlasů, co jí sklouzly na tvář. Juraj se na ni dlouho dívá. Zpod víčka jí vyklouzne slza. Žena si ji ve spánku setře konečky prstů. A vtom procitne. Usměje se na Juraje. Terka šeptá: „ Už jdeš?“ I Juraj se usměje a přikývne. „Kolik je hodin?“ Juraj taky šeptá: „Pět, ještě spi.“ Terka: „Najez se.“ Juraj znovu přikývne; přiloží si prst na ústa a opatrně vstává. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219312