První dotek dne. Juraj otevře oči. V ložnici je přítmí, paprsky slunce vytvářejí na stěně pásky jako na roletě, vánek z okna hýbe záclonou. Na sousední posteli spí Terka, u ní malý Miško, žena a dítě tiše dýchají. Juraj zašmátrá pod postelí a vytáhne odtud budík se svítícím ciferníkem: je půl páté. Je slyšet zpěv ptáků. Zašustí přikrývka, Terka se tváří obrátí k Jurajovi, ale dál spí, dýchá si do vlasů, co jí sklouzly na tvář. Juraj se na ni dlouho dívá. Zpod víčka jí vyklouzne slza. Žena si ji ve spánku setře konečky prstů. A vtom procitne. Usměje se na Juraje. Terka šeptá: „ Už jdeš?“ I Juraj se usměje a přikývne. „Kolik je hodin?“ Juraj taky šeptá: „Pět, ještě spi.“ Terka: „Najez se.“ Juraj znovu přikývne; přiloží si prst na ústa a opatrně vstává. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219312
Juraj: „Psst, vzbudíš Miška.“ Pohladí ji po tváři. Terka mu políbí dlaň. Na počítačové tiskárně bliká světýlko. Pomalu se z ní souká bílý papír. Na něm je zřetelně napsáno: Dolní Krupá — zámek, zahrada, hospod. stavby Hlohovec — zámeček Piešťany — opuštěný statek Bezovec — myslivna, les Topolčany — zahrada Juraj je ještě pořád oblečený v lehkém pyžamu a krátkých spodkách. Vytáhne papír z tiskárny, přeletí ho očima, v druhé ruce drží velký hrnek čaje, napije se. Pak hrnek položí na stůl se zapnutým počítačem. Složí papír a vloží ho do knížky. Na její trochu pokrčené obálce je jméno autora a název: Lev Nikolajevič Tolstoj ĎÁBEL. Pod tím ještě: Novela. A pod tím: Knižná dielňa Timotej. Juraj sáhne na myš a několikrát klikne. Na obrazovce počítače se objeví tvář herce, který bude hrát Jevgenije — pár civilních záběrů. V duchu si opakuje první věty novely: Jevge‑ nije Irtěněva čekala skvělá kariéra. Měl k ní všechny předpoklady: dostalo se mu vynikající výchovy v ro‑ dině, skvěle absolvoval Právnickou fakultu Petro‑ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219312
hradské univerzity, získal díky nedávno zesnulému otci styky v nejvyšší společnosti, dokonce už i na‑ stoupil pod ministrovou záštitou na ministerstvo. Juraj si svléká pyžamový kabátek. Vzápětí si na sebe navleče bílý bavlněný nátělník. Zahlédne se v zrcadle na stěně. Hledí sám sobě do očí, pokývá hlavou, jako by si kladl nějakou otázku. Vzápětí si dává odmítavou odpověď: zakroutí hlavou. Mávne nad sebou rukou. A odchází sám od sebe. Na obrazovce počítače se znovu objeví herec, který bude hrát Jevgenije: několik záběrů z kostýmové zkoušky. Znovu Jurajův hlas: Byl tu i majetek, dokonce značný, ale sporný. Otec žil střídavě v cizině a v Pe‑ trohradě a synům, Jevgenijovi a staršímu Andrejovi, který sloužil v pluku kyrysníků, dával po šesti tisících rublů a sám s matkou žil na vysoké noze. Na monitoru se postupně objeví tři záběry tváře herce s různými cvikry. Jurajova ruka kliká na myš. Vynořují se fotografie starých domů, či spíše zámků, záběry ze současnosti. Juraj: Po jeho smrti se ocitli v dluzích, takže jim právní zástupce radil, aby se dědictví zřekli. Ale sousední statkář, který měl se starým Irtěněvem ob‑ chodní kontakty, tvrdil, že se záležitost dá napravit a majetek udržet. Jen ať se usadí na vsi a rozumně a s celou vážností hospodaří. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219312