ale v tu chvíli jsem ji nepociťoval. Okolo nás bylo teplo. Na kůži se mi objevoval pot. Cítil jsem, jak mi stéká po čele. Její čelo bylo ale suché. „Tak ukaž,“ vybídla mě, ale ne takovým tím drsným způsobem, jakým někdy mluvila. Přemýšlel jsem, co bych jí mohl ukázat, a přitom jsem se dál díval na její tvář. Bez klapky to teď byla běžná tvář, až na to, že jedno oko bylo zakalené. Všiml jsem si, že když hýbala normálním okem, zakalené oko se jí hýbalo také. Bylo to jako mít v jedné hlavě dva lidi. „Mám tě rád,“ řekl jsem. Nevzpomínal jsem si, že bych to někdy nějaké holce řekl, a pokud ano, tak před mnoha roky. Obvykle jsem to říkal jenom personálu. „Já vím,“ přikývla. „Tak, kterou svou část nemáš rád? Svoje břicho?“ Moje břicho mi nevadilo. Nevadilo mi, že jsem někdy dýchal pusou tak silně, až se mi na rtech nadělaly stroupky. Nevadilo mi, že se špatně holím a nechávám si na obličeji ostrůvky rašících vousů nebo že jsem někdy z různých částí sebe cítit. Vůbec mi to nevadilo. Pořád jsem nechápal její otázku. „Řekla jsem o tobě svým rodičům,“ prohlásila. Byl jsem u ní tak blízko, že jsem viděl drobounké, jednotlivě živé stříbřité chloupky na kůži její tváře. „Svým rodičům?“ řekl jsem. „Řekla jsem jim, že jsi můj nový kamarád, že jsi moc milý a chytřejší, než vypadáš.“ Zasmála se. „Děkuju.“ „Todde, chceš se ho dotknout?“ „Čeho?“ „Mého oka.“ „Tvého oka?“ „Ano.“ „Já nevím.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219309