bezpochyby zkušenými prsty, „holky mě varovaly. Před těma jeho melounama. Řekla jsem si, že si prostě dám a dědek ať se kouká, ne? Šak to mně nijak neublíží a ještě se nažeru. Jó, velký voči, před bitvou je každej generál, milej zlatej. Ten blázen Géza mě tam držel nejmíň hodinu, chtěl se vypovídat a žádnej meloun mně nedal. Mlel pořád o tom, jak se cítí jako husárek — víš jako z té písničky 31 — a celej ten jeho smutnej osud, k uzoufání smutnej. Dohnal mě k slzám. Ale mně zatím doma běžel a utekl seriál, chápeš?!“ Pokračovala, ale její hlas se začal ztrácet pod návalem myšlenek, co se mi vlily do kebule. Husárek. Cítím spojení, cítím to šimrání v prstech u nohou, jako když se má stát něco úžasného (anebo je to zbytkáč el. proudu z těch elektrošoků?!). A ten jeho pohled, když mě přiváželi… I on to cítil. Já a Géza jsme se měli potkat, osud tomu tak chtěl! Vyhledalo jsem ho hned následujícího dne. Byl oběd, sestřičky hulily na sesterně a popíjely s doktory ferneta, ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ➂➀ „Já husárek malý, boty roztrhaný, já na vojnu nepojedu, až budu mít nový. Tatíček to slyšel, hned z komůrky vyšel, boty mi dal udělati, já na vojnu musel. Já husarka malá, mezi husarama husarů je kumpanyje a já jedna sama. Kdyby bylo ještě těch husarů dvě stě, já bych se jim postavila jako švarné děvče.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219286